Den jako vyšitý pro pár mých nezajímavých postřehů. Zase jsem šla holkám vypomáhat na bar. Kolikrát jsem za to ráda, že se ještě můžu vrátit do onoho známého starého prostředí, kterému jsem kdysi vládla svojí nespoutaností. Až si kolikrát říkám, jaká jsem tehdy byla hloupá, když jsem nadávala na svoji tehdejší práci za barem. Beru zpátky, bylo to skvělý a já jsem opravdu ráda, že jsem pár let i byla barmankou a poznala lidi i z té jiné stránky. To, že s barem přišly i vášnivé probděné noci a litry alkoholu a že má krev se pomalu měnila ve víno, to už je věc druhá. A taky moc skvělá věc.
A tam někde začíná to moje přemýšlení. Kdy vlastně jsem se změnila v onu nespoutanou Lolitu? Ani nevím. A co mě k tomu vedlo? Vlastně taky nevím. Prostě ze dne na den jsem změnila kompletně sůlvj styl života. Pravda, alkoholik jsem byla už dlouho. Ale jen alkoholik - prostě jsem se vždy do němoty zlila na baru a pak s ranním rozbřeskem šla spokojeně a zničeně domů. To ale nebylo vlastně ono. Tohle mě totiž nenaplňovalo. Jen jsem tím zabíjela svůj volnej čas a zaháněla svý chmury.
Pak ale jeden večer jsem se rozhodla zkusit něco nového. Nebo spíš jsem jen napodobovala ty zfetlý a ožralý holky, který už po třetím panáku sundávaly svršky a plazili se púo prvním chlapovi, kterej zrovna procházel kolem. A tak se stalo, že jsem vlastně tehdy potkala svýho ex Jaye. Plán byl jednoduchý. Sedět na baru, hezky usrkávat vodku s red bullem a poohlížet se po někom, kdo by ten večer mohl stát za hřích. Teď se tomu vlastně směju, jaká jsem byla tehdy marná. Teď už této taktice boje kraluju.
Jay si přišel k baru jen pro další pivo a zřejmě i neúmyslně do mě strčil a rozlil mi panáka. Vrchol drzosti! Hodila jsem po něm nepěkným pohledem, ale hned jsem změnila názor, když jsem viděla, že mi jako omluvu poručil novýho a rvovnou dojtýho (a pak že holky nejdou za chlast... hahaha). Hned jsme navázali kontakt a dali se do řeči. Zdálo se mi to ten večer až směšně jednoduchý a pak i docela zoufalý. Jen další chlap, kterej očividně přišel do baru si ten večer užít a bylo jedno s kým. Jenže s postupem večera a zvyšující se hladinky mi začal připadat i docela sympatickej a nakonec se z něho vyklubal pěknej sexouš... sakra, ta vodka tak zkresluje!
Nad ránem se mě ptal, zda mě má doprovodit domů. S díky jsem odmítla a anvrhla, že co kdybych doprovodila já jeho. Vypadal zaskočeně, nicméně souhlasil. Jeho byt byl až smutně malý a prázdný. Vlastně to nebyl ani byt, spíš jen obyčejný pokoj jedné bezejmenné ubytovny, kde dlouhodobě přebýval. Ale cajk, asi lepší než bydlet u rodičů. Sranda přišla ve chvíli, kdy jsem si všimla postele. Sakra, vždyť je to postel pro jednoho! Ty jako nemáš letiště?! Koukal na mě a nevěděl, co mi má odpovědět. Nakonec gentlemansky navrhnul, že můžu spát na jeho posteli a on bude spát na zemi. Tak to zapomeň kámo! Kdybych chtěla spát, mohla jsem jít v klidu domů (páč i ta moje postel je větší).
Neochotně ze sebe tedy svlékl košili a pohodil ji na zem. Ou shit! Tak krásný a vypracovaný tělo jsem snad naživo zatím nikdy neviděla. Shodil ze sebe i kalhoty a hned zbaběle zalkezl pod peřinu. Show skončila, děvče. Jen se pousmál. Parchant jeden stydlivej... opilej... a polonahej. Tak dobře, takže teď hezky zažiju svůj první úlet, tak teď to hlavně nezvorat. Pomalu jsem si začala ohrnovat triko a přitom se zájmem sledovala, co to s Jayem dělá. Pravda, bojoval sám se sebou docela dost. Přistihla jsem ho pevně sevřít peřinu a polknout naprázdno. Víc jsem nepotřebovala. Zjevně to byl signál, že sakra to chce, ale že nebude ten, kdo to začne. A mě to nevadilo, tuhle hru rozehrát... ostatně to takhle praktikuju dodnes. Takže první moje vášnivá a přitom nezávazná noc v mém životě. Bylo to nádherný. Protože to bylo všechno nové a hlavně nepoznané. Myslím, že ten večer jsme stihli tři kola. Pak jsem se k němu pravidelně každý večer vracela na další přídavek. A vracela jsem se tak dlouho, dokud mi nenabídnul se k němu nastěhovat. Ok, proč ne.
Tahle zamilovanost ale bohužel po 2 letech vyprchala rychleji, než pára nad hrncem. Ona podle mě vyprchala už mnohem dříve, ale já vlastně si ani nevšimla kdy, protože já jsem ho pořád milovala a pořád se k němu s radostí tulila. I ten sex s ním byl pořád skvělý. No, jenže to byly pouze moje domněnky. On už měl v té době jiný názor a jinou ženu. Poznala jsem to čirou náhodou, když se jeden den vrátil z práce hodně pozdě domů a byl vlastně podrážděný, že se musel vrátit a že tam jsem já. Zeptala jsem se, co se děje a že to můžeme v klidu vyřešit, ale nechtěl. Byl ledově chladný a odtažitý. Druhý den ráno jsem se probudila a viděla před sebou pouze sbalené věci. Asi jeho dárek na rozloučenou...
Ty pocity a emoce se v tu chvíli snad ani nedaly popsat. Prostě to bylo nepochopitelné. Já ho milovala, tak proč on mě už ne? A kde jsem udělala chybu? A jde to vlastně takhle zanevřít na člověka ze dne na den? Až s odstupem času jsem od jeho ,,kamarádů" zjistila, že ten jeho tajný románek trval už pár měsíců a on to vždy skrýval a dusil v sobě, ale prostě ke konci už se vlastně vracel k někomu, koho už dávno nemiloval. Jen proto, že jsem mu tam prostě zavazela/bydlela s ním. Tehdy jsem nechápala, jak je možné s někým být a přitom k němu nemít žádné city. Vždyť to snad ani není možné nebo ano... jak bláhová jsem byla, jasně že to jde!
Pak se dlouho v mém životě osudový muž neobjevil. Vždy to byly jen chvilkové románky, které většinou končili bez rozloučení. A že jich bylo požehnaně. Vždy jsem do sexu vkládala i své city. A vždy to byla osudová chyba. Protože pak se ty rány hromadily a ty osamocené večery byly prostě neúnosné. Nakonec to dopadlo tak, že do barů jsem chodila už jen z toho důvodu, abych prostě neskončila ten večer sama. Dokud jsem nepotkala Matta.
Matt se zjevil jako zázrak z nebe. Poznali jsme se záhadně na bazaru, když mě vlastně nevědomky kontaktoval na mém inzerátu a o týden púozději už mě zval k sobě na návštěvu. Nemůžu tvrdit, že to byla láska na první pohled, ale při našem prvním setkání opravdu jiskra přeskočila. No a pár týdnů na to, už z toho něčeho vlastně vzniknul vztah.
Jenže opět to byl jen můj úhel pohledu. Matt totiž nikdy moje city neopětoval... teda párkrát jo, ale to bylo vždy jen z donucení, aby si u mě ty svoje pruhřešky na chvilku vyžehlil. Prostě věděl na mě a já vždy roztála jak sněhová vločka. A v tomhle vztahu/nevztahu jsme se vlastně plácali skoro dva roky. Pak to oné letní noci vše skončilo. Opět jsem si vyčítala, proč mě vlastně nemiloval, když jsme byli tak dlouho spolu? Proč má někdo tendenci se přetvařovat, když ty city nemyslí vážně? Zbytečné divadlo.
,,Ty ho miluješ, že ano?" ptala se mě bloncka.
,,Ne, jistě že ne! Jak bych mohla..." odsekla jsem.
,,Mě lhát nemusíš, já to totiž na tobě poznám."
,,Nemůžeš to poznat, když tam nic není. Nejsem zamilovaná..." opět odsekávám.
,,No jasně... a proto vždy, když se o něm začneme bavit, tak se u toho začneš hrozně culit." konec debat, bloncka to utnula.
Svěřila jsem se před pár týdny bloncce, že poslední dobou mám plnou hlavu pana H. A bloncka samozřejmě hned věděla, která bije a začala mě v mém šílenství podporovat. Fakt kámoška! Měla jsem na sebe vztek. Vlastně pořád mám. Nedokážu se s někým milovat, aniž bych do toho nevložila svoje city. Tedy párkrát se mi to povedlo, ale byly to vždy jen chvilkové záležitosti. Nic na delší dobu. A s panem H. to vlastně nemělo bejt jiný. Měl to být jen jeden úlet a basta. Jenže on nebyl. O to horší zjištění bylo, když jsem k němu začala cítit něco víc. A to prosím pěkně, stačil jeden posranej večer a už to všechno bylo úplně naruby!
Asi proto jsem zoufale doufala, že se mi znovu ozve, abych nemusela zbaběle nahánět já jeho. Ironie. Kde mám vlastně záruku, že on touží po tom samém a nemá mě jen na rozptýlení a útěk ze svýho všedního stereotypu, který nese název manželství?! Vlastně nikde. Komické, že? Začínám se té naší schůzky bát. Nevím, co mu mám říct, ale je mi jasný, že moc mluvit asi nebudeme. A co když se potom už znovu neozve? Už mi dobře jebe... takže já vlastně nevím, co chci. Nebo vím, co chci, ale je to sakra šílený, protože by to znamenalo někomu jinému zničit štěstí, abych ho mohla mít já. Tak to je hnus. Chce to panáka, a nejlíp dvojitýho!
Žádné komentáře:
Okomentovat