Po smrti babičky jsem naivně doufala, že se zastaví čas. Prostě že se aspoň něco stane, protože můj život se díky tomu rapidně změnil. Jenže se tak nestalo. Vůbec nic se nestalo. Když jsem naposled vařila oběd a nebyla si jistá receptem, automaticky jsem vytáčela babičku, ta vždycky a přesně věděla, co do toho mám ještě hodit, aby to bylo poživatelný, hehe. A on to zvedl děda. Tak trapně a zároveň opuštěně mi nikdy nebylo. Musela jsem ihned zavěsit. Myslím, že jsem ani ten oběd nedovařila. Pak ho za mě dodělala máma.
Opět jsem změnila své hodnoty a názory na okolní svět. Na muže. Na sebe. Necítím se méněcenná, to ne! Ale nějak mi přestalo záležet na poctivosti a mých zásadách. Kdybyste se mě zeptali pár týdnů zpátky na můj názor na muže a nevěru, sami víte, kam by naše konverzace směřovala. Nicméně teď se karty obrátili. Ano udělala jsem to a ano, bylo to úmyslné. Možná na truc sama sobě, možná proto, že jsem potřebovala sevření v náručí nějakého muže. Nevím. Ať tak či onak, nechala jsem do svého života vstoupit JD.
Myslím, že skákal radostí, když jsem mu sama od sebe napsala, jestli se nechce sejít. Překopal si kvůli mě celý víkend, jen kvůli tomu, že jsem mu napsala. Haha. Čirá zoufalost, viďte? Sešli jsme se v pátek hned po práci a šli se projít do parku. Pak mě pozval na zmrzku, pak další procházka, pak večeře a nakonec sauna. Ten víkend jsem ho nechutně využívala. Na všechno. A on na to chudák snad i čekal...
Zpětně se mu musím omluvit. Měla jsem za to, že to je jen primitivně smýšlející vocas. Beru zpátky. Jednoduchej sice je, ale zas tak blbej není. Když došlo na sport a debaty o profesním přezkoušení a běhu, nemohla jsem přestat žasnout. Tudíž muhehe, do budoucna toho hřebečka jistě nejednou požádám o společný trénink nebo běh. Teď zpátky k tomu víkendu.
Romantika se dala krájet. Dal mi vše, co jsem zrovna potřebovala. Hlavně teda svou přítomnost, protože
jsem nechtěla být sama. A ruku na srdce, kdy že jsem to byla s Mariňákem naposled? Sakra dlouho! Takže vše vygradovalo v sauně... ve veřejné sauně.
Seděl dost blízko u mě a pořád mi o něčem povídal. O Vyškovu, o své práci, o jeho zájmech, no chvilku tu hubu nezavřel. Ale mě to ani nevadilo. Sice jsem ho vůbec neposlouchala, ale za to jsem si užívala jiné věci. Čas od času jsem mu nenápadně přejela rukou po zádech nebo se do něj trochu opřela kolenem. Vždycky se u toho na chvíli zakoktal a já se začala smát. Musel být nadrženej víc, než já. Navíc jsme na sobě oba nic moc neměli. Jen ručníky kolem pasu. A ten jeho ručník stál... jen tak mimochodem. Haha.
V sauně jsme seděli až do zavíračky. To už tam nikdo totiž nebyl a dalo se tam lecos podnikat. Naivně jsem ho typovala na sexuálního nenažrance, kterej po mě hned vyjede. Kdepak. Poslušně čekal na mé svolení. Už dlouho jsem subíka neměla.
Když už jsme se zvedali k odchodu, zatáhla jsem ho za ručník směrem k sobě. Vůbec se mi nebránil. Začali jsme kratičkou předehrou, lekce francouštiny a už jsem ho měla pod sebou. Vím, že venku před sazbou už pobíhala uklízečka, protože bylo slyšet takové to vrzání žabek. Vtipný zvuky, když se zrovna pokoušíte o tichou soulož. Hehe.
Jedno vám řeknu holky, sex v sauně je mega dobrý kardio. Po 15ti minutách jsem měla tepovku tak 200 a dech, jak kdybych zrovna doběhla maraton. No jo, když my vlastně leželi na zemi kousek od těch kamen. Omg. Tak asi proto. No málem jsem umřela u toho, co nejvíc miluju. Haha.
Bohužel jsem to musela předčasně ukončit. Nechtěla jsem dostat zákaz vstupu do další sauny (už jich pár mám, no). Takže jsem neochotně slezla z JD a vyběhla ven do ledového bazénku se pořádně schladit. V ten moment myslím už druhej infarkt, páč ta náhlá a rychlá změna teplot spojená s fyzickou aktivitou... no ani moje tělo to moc nepobíralo. Ale bylo to krásný chvilkový vzrušení.
Pak mě JD vzal znovu do parku. Chtěl dodělat to, co jsme v sauně nestihli. Na lavičce?! To jako vážně?! Kolik ti proboha je?! Tak provinile se na mě zadíval a jen krčil rameny, že ho nenapadá, kde jinde by to šlo. Ale já vím! Čirou náhodou znám jeden hodinový hotel...
Žádné komentáře:
Okomentovat