Znáte to anglické heslo ,,Dreams come true"? Mohu potvrdit, že na tom něco málo pravdy bude. Je tomu několik týdnů, co se mi zdá pořád jeden a tentýž sen o panu H. Pan H. se jednoho dne záhadně ozval (ten den, kdy jsem opravdu zoufale potřebovala někoho, kdo by mě utěšil). Nikdy bych nevěřila, že mi napíše zrovna on. Vždyť nás ani neměl rád na záklaďáku... nebo možná jo, ale nepřišel na naši rozlučku. Jen nám přes pana L. poslal zprávu, ve které se s námi chtěl rozloučit. Jak prosté...
Prostě ten sen byl pořád stejný a pořád hrozně živý. Cítila jsem každý jeho dotek, vnímala jsem každé jeho slovo. Ten sen se točil kolem schůzky, kterou jsme si nikdy nestihli naplánovat. Vždy, když se mi chystal říci místo a čas najednou zmizel ve tmě a já ho nedokázala najít. No a co čert nechtěl (nebo možná chtěl?!), tento víkend mi napsal.
,,Moje milá Lolo, tenhle víkend se chystáme na Moravu. Kamarád má loučení se svobodou a já bych tě moc rád viděl. Sejdeme se?"
Stála jsem jak zkamenělá. Nevěřila jsem tomu, co jsem četla. Ty bezesné noci o panu H. a naše nikdy nedomluvená schůzka. Opravdu to byl jen hloupý sen a blbá shoda náhod? Nemyslím si. Takové náhody prostě neexistují! Opravdu ne!
Takže jsme se sobotní noci sešli v jednom baru. Přesně napsal kdy a kde mě počká, jenže na dohodnutém místě nebyl... heh. Byla jsem barmanka, přesně vím, jak se taková banda ochlastů hledá...
Trvalo bezmála půl hodiny a dvacet barů a našla jsem je. Stál tam se svýma kámošema a zasněně na mě koukal... jako v tom mém snu. Skočila jsem mu do náruče a vůbec nevnímala nic a nikoho kolem sebe. Opravdu od srdce jsem byla neskutečně ráda, že ho vidím. Vytáhl z batohu rum a hned mi nabízel něco k pití. S díky jsem odmítla, rum mi ale vůbec nechutná! Ble...
Jelikož už byli trochu v náladě, chtěli buď do bordelu nebo na dízu. No do svý starý práce určitě nepůjdu! Takže na dízu!
Kopli jsme do sebe několik panáků a prohodili několik dvojsmyslů a prolezli další nespočet barů a lokálů, které ještě nebyli zavřené. Heh. Byla přece sobota. Kde by asi v sobou bylo po půlnoci už zavřeno?
Naše poslední zastávka skončila na naší nejproslulejší diskotéce. Ne, to asi teď kecám, ale ten klub mám prostě ráda. Dobře tam hrajou a pití není zas tak drahý. Na jeho společnících byla již znát únava a vyšší hladina lihu v krvi. Bylo asi na čase jít na hotel. Pan H. se ke mě přiblížil a podal mi posledního panáka, kterýho nám dvěma objednal. Nenápadně ač provokativně jsem mu přejela dlaní po stehně. Usmál se a naklonil se ke mě.
,,Ty víš, co chci Lolo."
,,Ano." špitla jsem mu do ucha.
,,Těšil jsem se na tebe celé měsíce."
,,Proč na mě? Bylo tam spousty jiných holek."
,,Ne. Žádná z nich nebyla jako ty... a to se mi líbí."
Vyšli jsme z baru a šli na hotel. Pan H. mě pozval k nim na pokoj. Pod záminkou degustace medovýho Jacka Danielse, samozřejmě! Jeho společníci poněkud vytíženi alkoholem usnuli téměř okamžitě. Seděla jsem na posteli naproti němu a nevinně mu hleděla do očí. Jeho chuť na mé tělo a to, co mělo přijít, by vyčetl snad každý. Tiše jsem se zvedla a přes rameno si hodila ručník.
,,Promiň, musím do sprchy. Po tom všem už se na tu horkou vodu těším." pronesla jsem.
,,Chápu." přikývl a též popadl ručník.
Odešla jsem do pánských sprch (ty dámské jsem na chodbě nenašla). Netrvalo dlouho a slyšela jsem dovření dveří. Přišel chvilku po mě. Jeho studené ruce jsem najednou ucítila na svých ňadrech. Byl opravdu opatrný a ze začátku snad i vystrašený, zda vůbec může v tom co dělá pokračovat. Otočila se na něj a souhlasně přikývla.
,,Lolo, já jsem ženatý a ty to víš..."
,,Ano, já vím."
,,Takže si to necháme pro sebe."
,,Samozřejmě..."
Milování ve sprše zažívám snad častěji, než to v posteli. Haha. Ale tohle bylo zase jiný, zase něčím nevysvětlitelně nádherný. Milovali jsme se tam hodiny a pořád jsem nechtěla přestat. Když mě najednou políbil, projel mnou jakoby blesk. Takové to krásné šimrání v bříšku. Oujé! Duševní orgasmus. Sakra! Kterýmu chlapovi se tohle naposledy povedlo? Myslím, že Matt měl k tomu docela blízko, ale nikdy ten pocit nebyl tak intenzivní a tak procítěný. Zažívala jsem pocit vnitřní exploze.
,,Lolo, ale já už to nevydržím." toužebně mě prosil.
,,Řekni mi co cítíš." vyzvídala jsem.
,,Cože?!"
,,Zní to divně, ale chci vědět, co cítíš."
Chudák na mě zmateně hleděl a nevěděl, co má dělat. No, tak ne, tak asi momentálně myslel na jinou věc, než na kterou jsem myslela já a zpětně se musím šíleně smát, když si vybavím, že jsem se ho těsně před finišem ptala zrovna na tohle... sorry, pane H. Dva prudší pohyby a pak mě přirazil ke zdi. Miluji, když si rukou můžu přejíždět po mužském těle a cítit to pnutí všech svalů. Jo, jsem na to trochu úchylná.
Znovu mnou projelo to chvění, tentokrát tak silně, že jsem zaťala nehty panu H. do zad. Slastně si povzdechl. Heh. Asi to trochu bolelo... Dvakrát po sobě orgasmus! Ten chlap je můj sexuální Bůh... Kam se hrabe to chabé tělesné uspokojení. Tahle exploze ve mě, to byla ta pravá podstata spojení. A já teď závidím a zároveň i přeji každé ženě, aby ten pocit mohla taky zažít. Položila jsem mu dlaň na břicho. Podíval se na mě poněkud zmateně.
,,Řekni mi pravdu. Taky jsi to cítil?" zeptala jsem se znovu.
Jen mě políbil a vylezl ze sprchy. Nevím, zda to byl souhlas či ne. Znova se ho už ptát nebudu, aby mě neměl za dementa.
Vykoukla jsem ze sprchy. Sakra! Ti tvý dementní kamrádi nám sebrali věci! A fakt že jo. Krom jednoho ručníku v té koupelně nic dalšího nebylo. Tak a dost! Jak malý haranti!
Vzala jsem ten krátký ručník (který naštěstí asi přehlídli, když brali ten zbytek), zakryla si aspoň tu přední část svýho nahýho těla a odhodlaně vyběhla na chodbu a rovnou do pokoje. Asi díky bohu za to, že byli všichni úplně na káry a už byli i v polospánku. Vzala jsem oblečení, druhý ručník a vrátila se do sprch. Dál už se nedělo nic. Pan H. se oblékl a beze slov odešel spát.
Mohlo být tak půl páté ráno. Venku už se začalo rozednívat. Seděla jsem na posteli a zamyšleně se zadívala po pokoji. Kdyby tam byl pan H. sám, asi bych tam s ním byla ještě teď a ne, určitě bychom nespali.
Cítila jsem se trošku provinile. Další ženáč. Ale to není vše. Další instruktor. Další? No ten poslední, co chyběl do počtu... Takže oficiálně jsem je měla pod sebou už všechny naše instruktory. Proboha! Nevím, zda se mám teď smát nebo brečet...
Někdo nechal ležet na stole láhev nedopitýho medovýho Jacka. Jo, trošku jsem si dala na povzbuzení... a pro jistotu jsem sjela celou láhev. Tady spát nemůžu. To probuzení by pro nás dva za střízliva bylo až příliš nepříjemné. Nechci, aby měl kvůli mě výčitky a nějak nemám ráda to citové loučení. Jsem už velká a moc na pohádky nevěřím. Pochybuji, že my dva se ještě někdy setkáme za takových okolností.
Pomalu jsem se zvedla a odešla z pokoje. Když jsem chytla na kliku, naposledy jsem se zadívala na pana H. Bylo to takové moje gesto na rozloučenou. Potřebovala jsem si to aspoň trochu vychutnat. Naposledy. Pak jsem odešla z pokoje a utíkala na vlak.
Domů jsem dorazila kolem šesté ráno. Napsala jsem panu H. poslední zprávu a popřála mu pěknou cestu domů. To bylo myslím završení onoho sobotního románku. Zároveň jsem získala konečně odpověď na můj nevysvětlitelný a neustále se opakující sen. Měla bych se sebou něco dělat. Jinak se jednoho krásného dne zase zhroutím do svého klubíčka výčitek a omylů, které jsem nikdy neměla prožít. Protože jsem se asi zase nešťastně zamilovala...
Žádné komentáře:
Okomentovat