Víkend se přehnal jako uragán a zanechal za sebou dosti silnou pachovou i smyslnou stopu. Vzduchem se šíří vůně vodky, jablečného džusu a vína. Jelikož jsem gurmán a potrpím si na slušné vystupování a základy společenského chování, tak jsem to všechno zapíjela pivem... abych se neopila hned.
V pátek jsem měla dosti na spěch. Přijela jsem z práce a hned jsem letěla k zrzce, aby mi na ples udělala dokonalý účes. Musím uznat, že mít za kamarádku kadeřnici je prostě pecka. Vykouzlila na mé hlavé nádherný vyčesaný drdol, který působil půvabně a přitom i smyslně. Navíc jej zdobila decentní stříbrná brož, což mi na kráse ještě přidávalo. Od zrzky jsem rovnou utíkala ke kosmetičce, aby i můj zbytek hlavy byl dokonalý a najednou bylo šest večer.
Netrpělivě jsem kontrolovala čas na telefonu a celou dobu panikařila, že to za boha nemůžu všechno stihnout. No světe div se, vše bycházelo přesně na čas a podle plánu. Byla jsem nadšená! Kolem půl sedmé už mi u domu zvonil pan L. s Andou. Pozvala jsem je ještě na chvíli dál, protože mamka si přála poznat mé bývalé spolubojovníky, takže jsme ještě chvilku kecali u nás doma a pak už se mohlo jet na ples. Ještě před tím, než jsme dojeli na místo určení, jsme si udělali kratičkou mezizastávku na hotelu, kde jsme měli domluvené ubytování na celý víkend, abychom se nemuseli mačkat všichni u nás doma.
Pomohla jsem Andě s účesem a mohli jsme jet. Na plese jsme byli včas. Musím uznat, že nebyl zas tak špatný. Dobře hráli, drinky byly skvělé a co se týče hostů, tak taky bylo z čeho vybírat. Hned ze startu jsem musela trochu usměrnit pana L., jelikož si mne celý večer nárokoval a měl nevhodné narážky. Jak jsem řekla - nebýt Andy, zase by víkend dopadl úplně katastrofálně! Pan L. byl mým chováním vůči němu dosti zaskočený a tvářil se naštvaně. Ignorovala jsem to. Je mi jedno, co si o mě myslí. Mám ho jen jako doprovod na ples a na tanec. Nic víc.
I když se společnost zdržovala v hlavním tanečním sále, tak já proseděla snad půl večera v šatně s klukama, kteří chudáci museli dělat ten večer šatnáře, jelikož si nezakoupili lístky a tím pádem museli být na výpomoc. Hodně jsme se nasmáli, hodně jsme popili a sakra... ten jeden z nich byl tak nádherný, že nebýt kodexu slušnosti, spáchám svůj první sex na veřejnosti a bez ostychu. Byl ke mě velmi zdvořilý a hlavně vtipný. Miluji muže, který mne dokáže rozesmát a zároveň se chovat velmi umírněně. Ne jak já, která u všeho musí dělat i grimasy a úšklebky. Mrzí mě, že jsem si nezapamatovala ani to jeho jméno... ani jsem se nezeptala, ze které čety je. Moje smůla, teď ho budu muset znovu někde najít.
Ples jsem opouštěla spokojená a mírně opilá někdy kolem třetí hodiny ráno v doprovodu mých dvou společníků. Po příjezdu na penzion si Anda ještě rychle odběhla do sprchy a já hned zalehla do postele a těšila se, až budu moci usnout. Nepřítomnosti mé kamarádky ihned využil pan L. a vlezl si ke mě do postele a začal mě osahávat na citlivých místech. Slušně jsem ho požádala, aby s tou komedií přestal, ale snažil se mě utišit francouzákem. Nezbývalo mi nic jiného, než jej od sebe odstrčit, r´protože se mě držel jako pijavice a v jeho blízkosti mi bylo dosti blivno. Když se ke mě snažil přiblížit podruhé, dostal facku a hned na to Anda přišla ze sprchy a byla toho svědkem. Jen se chichotala a vlezla si do postele. Pan L. to konečně vzdal a mohli jsme jít všichni spát. A to byl prosím teprve pátek...
Sobotní den byl naplánovaný k prasknutí a nešlo promrhat jedinou vteřinu, jinak bychom nic z toho nestihli. Zašli jsme si s děckama na nezdravou snídani do mekáče, pak jsme proběhli nákupní středisko, kolem poledne jeli k nám domů na oběd, z oběda potom do kina na Bohemian Rhapsody a odtud s mezizastávkou na penzionu, kde se k nám přidala naše čtvrtá noclehářka Salva jsme mohli vyrazit na sraz naší bývalé čety.
Strašně ráda bych napsala, že sobotní večer probíhal ve stejně klidném duchu. Ne, neprobíhal. Hned ze startu a ještě před osmou večer jsme s panem L. dopíjeli snad druhou láhev šampaňského, které jsem aktivně mixovala se zelenou (protože Anda pije jen zelenou) a vodkou (protože já radši tu vodku no). Ze všech našich instruktorů, kteří nám přislíbili svoji účast došel nakonec jen jediný... a nebyl to Mariňák. Ten se onoho večera zakoukal do Andy a až do ranního rozbřesku jsme ty dva od sebe neodtrhli. Sex spolu bohužel neměli, nebylo kde. Ale předpokládám, že k tomu mezi něma časem dojde. Tak nějak to tuším... :-)
Mixování alkoholu a rychlé tempo, kterým se panáky točili na baru mělo za následek to, že už kolem jedenácté večer jsem se musela nenápadně vytratit na holčičí toalety a trochu vypustit páru. Tak špatně mi naposled bylo snad na mojí oslavě osmnáctin. Zas ale jak jsem to ze sebe všechno dostala ve, mohla jsem vsele pokračovat a vydržela pařit až do šesté ráno. Pak už jsem dobrovolně odešla spát na penzion, protože v devět ráno už jsem musela být zase ready, jelikož mě doma čekaly povinnosti.
Celý večer jsem nedělala nic jiného, než že se vyhýbala panu L. Při každé nehlídané příležitosti to na mě zkusil. A znovu. A znovu. A znovu. Hnusil se mi. Jako dar z nebes se mi zjevil pan D. O něm jsem vám tady zatím nenapsala nic, takže pojďme na chvilku změnit téma. Pan D. je další klučina z naší bývalé čety. Klučina velikostně stejně maličkej jak já a v abecedním pořadí hned za mnou. Ano, přesně tak jsme se seznámili. Stáli jsme spolu (za sebou, vedle sebe,...) v každé frontě, na střelbách, při pochodu,... Prostě byl to takovej můj spolubojovníček, který nikdy moc nemluvil, ale jeho nikdy nekončící úsměv a pozitivní myšlení mi neskutečně pomáhalo to tam ty 3 měsíce vydržet.
A přesně pan D. se přede mnou zjevil jako dar z nebes a opět se na mě krásně smál. Už jednou jsme spolu pařili a to sice na naší rozlučce v prosinci. No a ten večer to bylo naše podruhé. Hned jsem mu skočila do náruče a nechala se odvézt na taneční parket. Protancovali jsme celé hodiny. Celou dobu mi dýchal za krk a hladil mě něžně po zádech. Po očku jsem sledovala jen nenávistné pohledy pana L., který s tím nemohl nic dělat a nakonec uraženě odešel a už jsem ho neviděla. Bylo to skvělý. On byl skvělý! Dokonce bydlí kousek ode mě a přitom jsme se nikdy nesetkali mimo práci. Vlastně vůbec jsme se nesetkali, ani si nenapsali. Nevím proč. Moc se mi líbí a moc ráda bych ho poznala blíž...
A najednou byla neděle ráno. Pan L. mi místo popřání dobrého rána narovinu vyčetl do očí, jaká jsem mrcha, když jsem ho vyměnila za pan D. Jen jsem se nahlas smála. A cos jako čekal, chlapče? Vždyť věděl moc dobře, že nic nebude. Pro jistotu jsem mu to pořád dokola psala. Čirá zoufalost, která vycházela z jeho hasu mě upřímně bavila. Ještě večer mi psala Anda a prosila o diskrétnost, co se stalo mezi ní a naším bývalým instruktorem. Vzhledem k tomu, že to sakra vidělu úplně všichni a ne jenom já, mi přišlo zvláštní, proč zrovna já bych měla držet tajemství, nehledě na to, že Mariňák už to dávno ví (páč ten blbec se mu už pochlubil... lol). Ale jo, byl to divokej víkend, je mi nehorázně zle a jsem docela ráda, že už to mám za sebou. Uvidíme, co přinese další týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat