Průběh tohoto týdne zdál se mi poněkud hektický. Opravdu hektický? Ne, to je špatná definice. Spíš by bylo lepší asi divoký nebo rovnou šílený. Ano, to je to správné slovo - byl šílený. Připadá mi, že poslední dobou bývají moje prosby a touhy vyslyšeny až příliš brzy (což je fajn, takže teď si ze všeho nejvíc přeji třeba vyhrát sportku), což není dobré... nebo je to dobré, ale je toho moc a začínám se v tom ztrácet. Takže začneme zase po pořadě.
Oné nedělní noci jsem měla plnou hlavu pana D. a taky toho krásného neznámého vojáka z šatny. Přála jsem si je mít oba. Pan D. je vysněný ideál každé racionální ženy. Je milý, je tichý, má klidný temperament (není to flegmatik - je to sangvinik). Moc toho nenamluví, ale když už se s ním dáte do řeči, udolá Vás svými slovy. Myslím, že tohle je jeho superschopnost... nebo aspoň jedna z její předností.
Nicméně i onen krásný neznámý mě svým způsobem hrozně přitahoval. Opět za to mohlo jeho charisma. Nebo jeho krásně temné oči? Je toho moc, co se mi na mužích líbí. Ale ruku na srdce holky, vždy nás jako první učaruje ten jejich pohled. A přesně tohle byl učebnicový příklad.
Sečteno a podtrženo, s panem D. jsem skončila ve vášnivém objetí onoho sobotního večera a s krásným neznámým jsem vedla duchaplné konverzace pro změnu onen páteční večer. A oba večery jsem si náležitě užívala.
Takže když mi v pondělí ráno přišlo na messenger pozvání na kafe, byla jsem hodně překvapená. Další neznámý uživatel Facebooku. Jako první a nejdůležitější věcí pro mě bylo zkontrolovat, kdo mi to sakra píše. Fotky nelhaly - on si mě našel. Neznámý vojáček si dal asi tu práci během víkendu a sháněl na mě kontakt. Bingo! Na chvíli jsem se zamyslela, čím začít konverzaci. Samozřejmě má odpověď ohledně pozvání zněla Ano!
Jestli jste si teď představili romantiku v malé kantýně, tak ne, to se nestalo. Sice jsem od něj dostala pozvání na kafe, ale to naše malé ,,rande" se konalo u automatu na kafe. Lol. Nebylo to špatný. Byla jsem hodně nervózní, protože už mi v žilách nekoloval alkohol, který by mě podpořil. Na něm byla také vidět nervozita. Pořád se vrtěl, nevěděl kam se má dívat a chvilkama se zakoktával. Roztomilé. Možná to bylo tím ruchem chodby, možná jsem to plánovala, ve chvilce jeho nepozornosti (a přísahám, že do mě někdo omylem strčil) jsem se k němu přitiskla a stiskla mu paži, abych nespadla. Začal se červenat. Byl jako rajče. Začala jsem se smát. Zmateně se na mě díval a byl v rozpacích. Omluvila jsem se, že to bylo nedopatřením. Jen souhlasně přikyvoval.
Ten večer mi napsal, zda s ním nechci do sauny (vrrr, hned ze startu?!). Odmítla jsem. Známe se jak dlouho? Tři dny? Jeden den, když nepočítám ten ples? A hned mě chceš vidět nahou? Zapomeň. Takhle to totiž nefunguje. Udolával mě dlouho, ale bez výsledku. Sauna neklapne. Ne hned... takže v pátek mě zve na večeři. Ach ano, takový přístup si nechám líbit. Je krásné, jak si vás muž dobývá, když něco chce. Čím to, že po čase je to přejde (mám teď na mysli manželství a tak...)? Super, aspoň bylo na co se těšit od pondělí. Ale to nebyla jediná novinka.
,,Čau kotě. Dlouho ses mi neozvala. Co děláš ve středu?"
,,Taky ses neozval. A já nemám náladu tě uhánět, když mě věčně odmítáš."
,,Bylo toho moc. Nezlob se. Chci ti to vynahradit."
,,Tak schválně. Co teda chceš?"
,,Sejdeme se? Třeba ve středu?"
Čím to, že se Mariňák ozve vždy, když se věci dají do pohybu? Moc ho nechápu a díky jeho dětinskému chování a taky věčnému rušení našich schůzek už jsem o něj začala ztrácet zájem. Je to jen další slepá ulička. Mrzí mě to. Moc mě přitahoval a sex s ním nebyl špatný. Nebo jsem ho asi nepoznala víc osobně a proto ty jeho náhlé okaté nedostatky.
Co už, přikývla jsem i na středeční schůzku. Podvědomě jsem tušila, že mi to do středy zruší, jak to má ve zvyku. Abych se alespoň malinko uklidnila, hledala jsem inspiraci na svou první plánovanou lechtivou povídku. To znamená sledování hentai a čtení článků u Pražskýho poděse (ta holčina je sexuální terminátor).
Byla tu středa a Mariňák pořád vypisoval, jak mu jen při pomyšlení na mé tělo tvrdne a jak mě bez milosti v posteli zničí. Chtěla jsem tomu věřit. Po příchodu z práce domů jsem ihned obsadila koupelnu, abych se na večer řádně připravila. Byli jsme domluvení na půl šesté na hotel. Jelikož měl pak ještě nějaké povinnosti, tak tentokrát jsme pokoj zarezervovali jen na hodinu.
Na místě jsem jako vždy byla první. Nervózně jsem přešlapovala před vchodem. Ulice byla ten den až příliš rušná a já měla strach, aby mě někdo známý neviděl. Bylo skoro třičtvrtě a on nikde. Ten parchant! Sakra už zase! Vzteky jsem kopla do stěny a šla zpět k autu. Ten u mě definitivně končí! Najednou mě někdo chytil za paži a přitisknul k sobě.
,,Promiň, zdržel jsem se."
,,Sakra! Jdeš pozdě, víš to?!" křičela jsem.
,,Chtěla jsi snad odjet?"
Chvilku na mě nechápavě koukal a pak mě vedl na hotel. Nebyla jsem si jistá, zda tam s ním chci jít. Byla jsem na něj stále naštvaná.
Ani se nezavřely dveře od pokoje a už jsem byla nahá. Mariňák se ke mě pomalu přibližoval, ale já ho od sebe odstrčila. Nedám se mu jen tak. Za to všechno dnes budu chvilku zase nedobytná. Vzrušovalo ho to a chtěl se mnou tuhle hru hrát. Hodina je ale strašně málo! Měla jsem co dělat.
Vystřídali jsme nesčetně poloh a tempo bylo běsnící. Chtěla jsem křičet, ale nebylo to vhodné vzhledem k obsazenosti ostatních pokojů. Co mě šokovalo nejvíc, když Mariňák najednou vytáhnul telefon a začal si to všechno fotit. Co to má sakra bejt?! Děláš si ze mě srandu?! Okamžitě skončila veškerá romance. Chtěla jsem vysvětlení. Prý ho to vzrušuje a chce mít památku na to naše dovádění, když spolu zrovna nebudeme, aby si mohl aspoň sám udělat dobře. Jako really?! To si ze mě teď děláš asi prdel...
Později doma mě napadlo, že řekl památku. Jsem jen paranoidní nebo tím měl na mysli, že další schůzku v nejbližší době neplánuje? No do hajzlu! Ten parchant! Ani mě tak neštvou ty fotky jako spíš ten jeho styl jednání... navíc moc dobře vím, kdo další ty fotky uvidí. I když mě ujišťoval, že je má jen pro sebe a nepotřebuje, aby o nás dvou někdo další věděl. Hahaha, jistě! A teď tu pohádku o karkulce...
A to je prosím pěkně teprve čtvrtek! Máme v práci dnes a zítra něco jako sportovní den v Jeseníku, takže jsem sama zvědavá, jak se tato akce bude vyvíjet. Kluci z práce mě bez obalu vylíčili, jak probíhal poslední sportovní den - chlast, sauna a sex. Oukej borci, dobré vědět. Horší už tento týden být nemůže, že ne? Snad se nepletu.
Žádné komentáře:
Okomentovat