Týden začal pro mě velmi radostně a pozitivně a tak tomu doufám zůstane až do další neděle. Venku už je jasné, že zima skončila (už bylo na čase). Na stromech jsem zahlédla kvést kočičky a na zahradě nám už vyrašily tři sněženky. Vítej zpět živote! Doma teď skoro nebývám, proč taky, když je venku se konečně začalo příjemně oteplovat? V práci jsem konečně naplno začala fungovat. Spíš bych řekla, že už jsem se asi konečně rozkoukala, přesně vím co a kde mám dělat, co je mojí náplní práce, s klukama na četě vycházím až moc dobře, takže jo, tady je to taky skvělý. A co škola? Heh. Vlastně zítra jedu do Prahy na zkoušku. Trošku jsem se tomu věnovala, ale ruku na srdce, je mi to jedno, jak to dopadne. Když se to povede, bude to skvělé, protože pak už bude stačit jen dopsat bakalářku a jít na státnice. Pokud to nevyjde, nepředpokládám, že by mi dovolili znovu opakovat ročník a proto mám v záloze druhou školu, soukromou školu, která bude takovou mojí pojistkou. Ten obor se mi líbí, takže bych se na něj docela i těšila. Výuka probíhá navíc intenzivně každou sobotu (báj, báj volné víkendy, ale tak stejně bych je asi nevyužila plnohodnotně), takže to bude pro mě přeci jen asi lepší, protože z toho učení nevypadnu.
Rande s Mariňákem zase nevyšlo. Opět jsem to od něj čekala. Lákala jsem ho na hotel a on měl tisíc výmluv, proč tam zrovna nemůže jít. Nakonec z něj vylezlo, že by bylo lepší, kdybychom se sešli až někdy příští týden. To jako vážně? Byla jsem naštvaná. Pořád jsem na něj naštvaná. Když sakra nemá zájem, má to napsat rovnou a né mě tady chlácholit a slibovat. Napsala jsem mu, že až bude mít skutečně zájem se sejít, ať se laskavě ozve. Byl z mé zprávy poněkud vyděšený, nicméně sorry kámo. Dobře ti tak. Ty se chováš jak spratek, ne já... Stejně mám pocit, že ho tahle naše známost brzy přestane bavit. Jsem zvědavá kdy.
Přípravy na ples vrcholí. Konečně se mi dnes povedlo sehnat poslední lístek pro Andu. Hrozilo totiž, že na ples půjdu jen já s panem L. a to by byla katastrofa. Anda je záruka toho, že pan L. nic nezkusí. Nebude moct. Protože jsem nám třem zamluvila společný pokoj. V sobotu se pak chystá velká párty s lidičkama z KZP. Oujé! To zas bude akce! Přislíbili nám účast i naši instruktoři (takže přijde i mariňák, muhehe), o to víc se tam těším. Bude to divoký, bude to šílený, bude to drahý, ale po dlouhé době to bude zase super se super lidma a bude hooooodně alkoholu. Něco jak moje oslava narozenin, z té si skoro nikdy nic nepamatuji.
Do budoucna plánuju rozšířit své psaní o lechtivé povídky. V hlavě jich mám dost, jen je musím dostat na blog. Docela se na to těším, jen teď nemám tolik času, kolik bych potřebovala. Vypracovala jsem si na papír seznam úkolů - mých cílů a taky data, do kdy ty cíle chci splnit. Je to skvělá motivace pro mě a pro mou hlavu. Konečně nemyslím na blbosti a díky budování kariéry se ženu vpřed, vím co chci a vím kdy to budu mít. Vztahy odsouvám na vedlejší kolej. Jak jsem se již přiznávala v komentářích, tak po rozchodu s Mattem jsem ztratila zájem o to se vázat. Zhnusilo se mi to nebo spíš jsem se zklamala z toho očekávání, že to bude nádherný. Nyní jsem opět bohém, mám své kontakty, kteří mě pravidelně vyhledávají, se kterýma si rozumím a máme si co říct (máme stejné touhy a choutky) a s nimi se teď stýkám a trávím s nimi večery. Víc zatím nechci. Stejně dokud nebude nové bydlení, tak je bláhové něco takového rozjíždět a plýtvat energií jiným směrem. Konečně znám cestu a začínám naplno žít.
Žádné komentáře:
Okomentovat