Konečně je pátek! Už jsem se bála, že se víkendu nedočkám. Počasí (alespoň u nás na Moravě) mě přímo vybízí k tomu trávit co nejvíce času venku. Pravdou je, že bych víkend měla věnovat hlavně studiu a přípravě na státnice. Realita je ovšem taková, že už teď je mi jasný, že si k tomu sednu možná až v neděli večer… pokud vůbec si k tomu sednu. Jsou teď jiné věci, které mám v merku a které si chci užívat z plna hrdla (nejsem zrovna životní vzor, ale co, nesuďte mě).
Dnes jsem z práce utekla ještě před obědem, abych si mohla udělat výlet do Prahy. Podala jsem si totiž přihlášku na další výšku (jen tak pro jistotu). Takže z práce jsem běžela rovnou na vlak a vlakem pak skoro 4 hodiny cesty do našeho hlavního města (ať žijí ČD!). Skoro celou cestu jsem prospala. Vždy to tak dopadá, když někam delší dobu cestuju. Aspoň mi to rychleji uteče.
Moje první dojmy ze soukromé školy? No, je vidět, že je placená. Takové luxusy se na státních školách a jiných vzdělávacích institutech jen tak nevidí. Možná tak na Karlovce a i ta má podle mě co dělat. Heh. Hned u vchodu mě nasměrovali na studijní oddělení, kde se konal ,,přijímací pohovor". Netrvalo to nijak dlouho, šlo spíše o formalitky, aby to nevypadalo, že Vás tam má každej na háku, hlavně když jim budete sypat nemalé peníze za každý odchozený semestr. V duchu jsem se smála a zároveň přemýšlela, jak to sakra asi bude probíhat další tři roky. Hned ze startu mě ujistili v tom, že se s volnýma víkendama můžu rozloučit, jelikož výuka probíhá každou sobotu (max. 2 volné víkendy za semestr a to není jisté). Takže báj, báj volný čase a víno. A tak celkově báj, báj soukromej živote, protože co nestihnu přes týden, tak budu dohánět v pátek a nebo v neděli. Nedej Bože, jestli nás pošlou někam na vojenské cvičení na týden nebo i déle. To zkapu úplně. Ale co - titul k práci potřebuju, přes to nejede vlak! Byla bych ho už i měla, kdybych si to ke konci nepodělala… nebo se to nepodělalo? Jedno z toho, ale můžu si za to sama.
Ale jo, prostě se mi zase vrátí školská léta a kdo ví? Možná (určitě) zas potkám nové tváře a zase si rozšířím obzory, partu přátel a možnosti se s někým pořádně opít. Takže úderem čtvrté odpolední jsem už seděla ve vlaku a byla na cestě domů. Díky wi-fi ve vlaku jsem mohla i předstírat, že se učím a makám na té bakalářce. V mezičase mi psal pan L. a taky Mariňák. S panem L. momentálně neřeším nic jiného než náš ples armády. Na jiná témata se odmítám bavit. Je pravda, že od doby, co se mi stal ten úlet se všemi možnými způsoby snaží, abychom si to zopakovali. Jasně jsem mu řekla, že ne. On mě přemlouvá, abych změnila názor… jo, o tom si nech zdát brouku. Jako by nestačilo, že s ním jdu na ten ples.
S Mariňákem jsme si psali skoro celou noc. Už jsem se neptala na to, co se to s ním tehdy stalo, že už se mi neozval. Teď je teď. A jsem z něj až moc hotová než abych se pídila po tom, jak to s ním vlastně je. Jsem hladová a prahnu po mužském těle. Když se mi nabízí mužský jako je on, samozřejmě tím neopovrhuji. Jelikož víkend každý budeme trávit jinde, předběžně jsme se domluvili na pondělí. Ach jo, už ať je pondělí… Na nic jiného se tolik netěším, jako na to, až ho zas uvidím. Je pravda, že kolikrát přemýšlím o tom, že mi dluží vysvětlení za jeho mlčení, ale ten chtíč ve mně to posléze přebije. Takže se vsadím, že i kdybych měla sto chutí se ho na něco zeptat, bude stačit jeden jediný dotyk a vem to všechno čert.
Žádné komentáře:
Okomentovat