Omlouvám se za delší odmlku. Poslední dobou jsem zralá akorát na to jít ráno do práce, po práci do fitka a z fitka do postele. Nebo na mě přišla lenivost? Jedno z toho. Potřebovala jsem si uspořádat věci v hlavě. Už toho bylo na mě moc a pomalu jsem se dostávala do slepé uličky. Stres, práce, škola, rodina - to vše mě drží svázanou a já cítím, jak se ta smyčka pomalu ale jistě utahuje. Přestávala jsem dýchat. Potřebovala jsem se těch starostí zbavit a co víc - potřebovala jsem plán.
Můj život je zatím jeden velký chaos. Lítám z místa na místo, snažím se všeho dosáhnout, ale realita je taková, že momentálně nemám nic. Možná tak jednou do měsíce výplatu. Začnu asi hezky postupně...
Takže dnes na téma škola. Pořád se motám v kruhu, ze kterého není úniku. Proč ještě nemám výšku hotovou? Sama nevím. Chyba je jistě ve mě, o tom žádná! Z minulého roku mi zbyla jedna nedodělaná zkouška a jedna nepovedená bakalářka. Na zkoušce pracuji už měsíc... resp. snažím se na ni připravit a mít ji konečně za sebou. Ale? Nejde to. Čeká mě už druhý pokus a já v hloubi duše cítím, jak zase bezradně sedím nad testem a přemýšlím, co si zoufalstvím počít. Ne, že by byla těžká, vždyť je to předmět, který mi přijde velice zajímavý. Ale ten test je těžký. Vždy, když si k němu sednu, tak zpanikařím a nejsem schopná na nic odpovědět. Jakmile začnu panikařit, všechny myšlenky se mi smíchají dohromady a to už pak nenapíšu správně vůbec nic. A co se týče bakalářky, tak tady jsem pro taky úplně vyhořelá. Moje vedoucí práce už odmítá se mnou nadále komunikovat, neustále se jí nelíbí osnova práce, no a po vědeckých či odborných zdrojích ani památka (mou druhou nejnavštěvovanější stránkou na internetu je od minulého prosince Web of Science). Výhodou a zároveň nevýhodou dálkového studia na VŠ bylo, že po nás nikdy nic nechtěli. Jen jsme si odseděli přednášky, přišli na zkoušku a hotovo. Nicméně nás ale nepřipravili ani na to, jak psát kompilační a vědecké práce. A to je ten problém.
Nechci se zde vymlouvat na to, že mě tohle nikdo neučil. Nicméně když už mi ani vedoucí práce není schopná pomoci a pořád se spoléhá na to, že jí jednoho dne předložím odborný text hodný budoucího bakaláře bez toho, aniž bych věděla jak na to, tak se zatraceně plete. A tohle jsem jí psala už několikrát...
Co z toho pro mě vyplývá? Denně s sebou do práce tahám noťásek a scripta. Ve volných a tichých chvílích (když zrovna v kanceláři nikdo není nebo po mě nikdo nic nechce) se snažím učit a po večerech (když zrovna nejsem ve fitku) zase dohledávám odborné články do bakalářky. Do toho všeho jsou zde ještě domácí povinnosti. Nemám ani doma chvilku klidu, pořád se někde něco děje. Já nic nestíhám a z té vší neschopnosti mám akorát depku. Jak z toho ven? Nechám toho...
Ano, hodně z Vás se teď možná i chytá za hlavu, proč sakra toho nechat těsně před cílem. Víte proč? Protože já ten cíl pořád nikde nevidím. Jen si prodlužuji tu tunu starostí a povinností, kvůli kterým nemám čas na jiné věci, které bych ráda zvládla. Stojím na místě a nedělám vlastně nic. A lepší, než nedělat nic, je vzdát se toho, co Vás drží na místě. V mém případě je to škola... alespoň v tuto chvíli.
Pro letošek jsem si dala za cíl dodělat aspoň tu zkoušku (když ne bakalářku) a pokud to půjde odložit státnice o další rok, tak pak se 100% zaměřím na psaní bakalářky. Protože tohle dohromady v kombinaci s prací prostě nezvládám. Pokud mi studium ukončí, mám zadní vrátka a to sice další bakalářský obor, který mne oslovil a dokonce se mi bude hodit i při zaměstnání. Takže jsem si již podala i novou přihlášku na jinou školu. Tahle je sice soukromá (čti placená), ale je to záruka toho, že za ty prachy se vám vyučující budou intenzivně věnovat a titul máte téměř jistý. I když při mém štěstí... Kdo ví, o čem Vám tady budu psát za další tři roky :-D
Pro dnešek asi se stěžováním si končím. Mrzí mě, že nemám čas na psaní a přitom sedím u PC skoro denně. Je to můj jedinný způsob relaxace. Můžu to ze sebe všechno vykřičet a zároveň si tím hodně ulevit... i mé hlavě se trochu uleví. Tak zase zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat