Se spožděním, ale přece - máme tu další rok! Vánoce jsem strávila pouze v rodinném kruhu a bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Distancovala jsem se od přátel, rádoby přátel i mužů a konečně si plně užila ten klid a tu pohodu. Hodně mi to prospělo. S mamkou jsme si konečně jisté věci urovnaly a není mezi námi napětí, které zde jistou dobu panovalo a často to vedlo k nesmyslným a zbytečným hádkám...
Když skončil můj základní výcvik, najednou jakoby skončila i jakási část/etapa mého života. Víte, když se 3 měsíce setkáváte s bandou lidí, se kterými trávíte celé dny a noci a sdílíte stejné chmury, stejnou zátěž, ale i zábavu, tak vám na nich začne záležet. Jinými slovy, stanou se součástí Vašeho bytí.
Když jsem 2. ledna poprvé prošla branou kasáren (bohužel již na jiném útvaru), zpanikařila jsem. Bylo kolem mě sice hodně lidí, ale vůbec nikdo, koho bych poznávala, alespoň trošku. Všichni lidičkové z našeho základního kurzu odcestovali do kasáren někam do Čech a já snad jediná zůstala doma na Moravě. Samozřejmě první den jsem si ani nic zajímavého z práce neslibovala, pouze mraky papírování a pobíhání z jedné kanceláře do druhé.
Když byl čas na oběd, nechali mě sedět v mojí šatně/kanceláři. Vykoukla jsem ven skrze zamřížované okno. Venku nádherně sněžilo a sníh zakryl téměř vše do bílé tmy. Čas od času jsem viděla někoho pod oknem proběhnout, ale jinak bylo všude naprosté ticho... jako kdyby tam se mnou už nikdo jiný nebyl. Nedalo mi to a vylezla jsem z kanceláře a šla se aspoň projít po chodbě a trošku prozkoumat okolí. I ta chodba byla prázdná. Bylo slyšet pouze rozléhání mých kroků.
Při mém průzkumu chodby jsem našla malou kuchyňku a tak mě napadlo si uvařit aspoň čaj. Seděla jsem na malé lince a usrávala čaj z mého ,,hrnečku rebelů" (takový je na něm nápis, možná to někteří doma taky máte). Přepadl mě pocit úzkosti. Chyběl mi Vyškov a chyběli mi i lidičkové z mojí čety. Neměla jsem si s kým popovídat, ani jsem netušila co a kde mám dělat... Nicméně takhle to má asi každý první den v práci, že? ;-)
Vzala jsem telefon a napsala snad všem, jak se jim v nové práci líbí. Když už jsem snimi nemohla být, tak jsem si s nimi chtěla alespoň dopisovat a cítit se zase dobře. Odepsali mi všichni, poslali hafo fotek, dokonce někteří se spolu sešli i na kanclu. No já takové vymoženosti bohužel nemám, takže zas začínám od nuly.
Dokonce mi napsal i mariňák, což mě mile překvapilo. Vyptával se jak se mám a jak se mi v nové práci líbí. Tak zbytek dne jsem si dopisovala pouze s ním... ještě ten večer jsme si stihli domluvit další schůzku, což mi dost zvedlo náladu (a chuť se s ním zase setkat). Ale o tom zase příště.
Jinak dodatečně Vám všem vše nejlepší do Nového roku a ať se Vám splní všechna přání, a tak dále, a tak dále.... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat