Poslední týden na kasárnách byl opravdu zajímavý a plný zakázané vášně. Po čtvrteční alkoholové akci se prolomily veškeré ledy. Jelikož celé 3 měsíce na mém obličeji nesměla spočinout ani řasenka, natož lesk na rty a čtvrtkem toto pravidlo pozbylo platnosti, všichni pánové v mé blízkosti mohli zešílet z mé nenadále proměny. Nechci se zde popisovat jako Diva, ale tak když už to popisuju, tak proč si trochu nepřilepšit, že? :-)
Zkrátka a dobře rozpuštěné vlasy, lesk na rty, tmavé džíny a mé oblíbené tričko (halenka?) s vykrojenými zády, které více ukazuje než zakrývá, mělo za následek to, že nyní mi messenger ani na minutu nepřestane hlučet (což třeba ve 3 ráno je naprostý luxus...). Což o to, kluky na četě jsme měli nejhezčí, to je jasné. Nicméně že mi začnou vypisovat i samotní instruktoři, to by mě ve snu nenapadlo.
Samozřejmě jsem tuny nových nápadníků a budoucích sexuálních známostí musela pečlivě protřídit. Sex je sice fajn, ale za každou cenu s každým to ne... to je ten zásadní rozdíl mezi mnou a šlapkou. Já si své muže mohu a budu vybírat! Já jsem ta, která určuje pravidal hry...
A oné sobotní noci, jen pár hodin poté, co jsem dopsala předchozí článek mi opět zazvonil telefon. Zpočátku krkolomně napsaná zpráva od bůhví koho se najednou ukázala jako pozvánka k něčemu slastnému... a zakázanému. Se zájmem jsem decentně přizvedla obočí a navázala na zprvu nezávaznou konverzaci typu ,,Ahoj, jak se máš?". Jak jsem se již zmínila, ozvali se i někteří instruktoři, ovšem můj zájem směřoval k jedinému, který shodou okolností zřejmě uvažoval stejně.
Líbil se mi jeho zájem a ještě více se mi líbilo, že to k čemu naše jednání směřovalo bylo zakázané. Nikdo z kurzu (ani žena, ani muž) nesmí navazovat citové (nebo intimní) vztahy se svými nadřízenými. Prostě se to nesmí. Jenže samy dobře víte, že zakázané ovoce chutná nejlíp no a tak se stalo, že onoho pondělního večera jsme se měli sejít. Abych o něm nemusela psát pořád jako o instruktorovi, pojmenuji ho mariňák.
Původní dohoda zněla, že se sejdeme pozdě v noci pod rouškou tmy, abychom předešli nechtěnému prozrazení. Nicméně mé tělo hořelo nedočkavostí a tak jsem jej vyprovokovala alespoň k maličké předehře. Ten večer, když už jsme dostali volno, jsme měli možnost si jít zacvičit nebo zaběhat. Využila jsem této příležitosti a vyběhla ven. Byl nádherně mrazivý večer a na obloze jsem po dlouhé době zase viděla hvězdy. Poslední dobou nebyl ani na vteřinku čas se zastavit a zadívat se na nebe. Tohle mi hodně chybělo. Na chvíli jsem se zastavila a užívala jsem si ten moment nostalgie. Pak jsem se opět rozběhla do tmy.
Doběhla jsem na předem určené místo a kupodivu jsem tam asi byla s předstihem. Všude kolem bylo podezřelé ticho a naprostá tma. Dokonalost. Najednou jsem uviděla blížící se siluetu a udělala pár kroků zpět, protože jsem si nebyla v první chvíli jistá, kdo to je. Naštěstí se prozradil, když na sebe nevědomky posvítil displejem telefonu, do kterého s velkým zájmem nahlížel. Pousmála jsem se a pomalu se k němu začala přibližovat. Vůbec netušil, že jsem stála za ním a já toho momentu překvapení patřičně využila.
Pomalu jsem k němu zezadu přilnula a začala ho líbat na krku. Cítila jsem jak se celý rozechvěl a nahlas vzdychnul. Byla to zábava. Schovala jsem si svoje studené ruce pod jeho bundu a přitiskla se k němu víc. Rychle se otočil a začal mě vášnivě líbat. V tom nejlepším jsem musela přestat, jinak by se asi ani jeden z nás už neudržel. Jen jsem na něj zamrkala a opět utekla do tmy. Musela jsem tu nahromaděnou energii nějak zkrotit, takže jsem si pak opravdu šla ještě snad na hodinu zaběhat.
Hřálo mě u srdíčka, že zase na chvíli můžu být ta nezkrotná mrcha. Vklouzla jsem do sprchy, hodila na sebe pěkné prádélko a čekala, až mi napíše. Jakmile zavibrioval telefon vyběhla jsem z pokoje a bez povšimnutí se dostavila na určené místo. Jelikož předehra mezi námi již proběhla, zbytek večera nabral rychlý spád. Po dlouhé době byl opět můj křik ve mě utišen a ta nahromaděná energie mohla vyletět ven. Spokojeně jsem oddychovala na znaveném mužském těle. Chtěla jsem víc, ale bohužel čas byl vůči nám neúprosný.
Druhý den ráno mě zachvátila panika z toho, že to bylo s mariňákem poprvé a naposledy. Však zde má každé 3 měsíce nové holky, co když jsem jen další v pořadí? Musela jsem se ho nějak zeptat, ale nenapadlo mě jak na to. Naštěstí mi tu samou otázku položil on. ,,Uvidíme se ještě někdy?". Pousmála jsem se a slíbila mu, že po Novém roce ho opět vyhledám. Jaké štěstí, že bydlí jen kousek ode mě a na víkendy z kasáren jezdí domů. Co se týče zbytku týdne, tak ve středu jsme naši schůzku zopakovali a dnes již definitivně odjeli všichni domů a zas tak brzy se vracet nebudeme. Možná někdy v budoucnu na další kurz, ale to už tam oni s námi asi nebudou. Čas ukáže, jak dlouho tahle chvilková romance potrvá...
Žádné komentáře:
Okomentovat