Předem než začnu se chci všem omluvit, že jsem nepsala průběžně své dojmy a zážitky z mého Šedozeleného světa, ale opravdu jsem k tomu kolikrát neměla ani chuť, ani energii. Nicméně konečně nastal čas, o kterém jsem nevěřila že někdy příjde, ba naopak se mi to celé zdálo nekonečné. Příští týden oficiálně končí náš základní výcvik a konečně se stanu právoplatnou ,,gumou"... :-D Jak vtipně to zní, že?
A jelikož tento týden byl náš poslední víkend, kdy jsme naposled jeli si lízat rány domů, tak jsme s klukama uspořádali rozlučkový večírek a pozvali na něj i naše instruktory. Původně mělo jít pouze o formální záležitost, kdy si navzájem připíjíme na zdraví a na ty nekonečné 3 měsíce pekla a naprostého šílenství. Nicméně to bych to nebyla já, abych si nevychutnala doušek bůhvíjakého vína a nemixovala to s vodkou a Red Bullem. A nebyla jsem sama. Krásné na tom večeru bylo to, že ať už jsme to byli mi záklaďáci nebo naši instruktoři, tak u baru jsme naproti sobě stáli všichni pospolu a nějaké hodnosti nebo úcta k nadřízeným se zde neřešila. V ten večer jsme byli obyčejní lidé v prachprostém baru a mohli jsme si říct úplně vše.
Zpětně mě hrozně mrzí, že jsem si za ty 3 měsíce neměla pořádně šanci ani s některýma klukama pořádně popovídat, což je hrozná škoda, protože jsou strašně fajn. Z mnohými z nich jsme si navzájem vyměnili telefonní čísla i facebooky a jsem přesvědčená o tom, že jsem se s nimi neviděla naposledy. To samé i s intruktory. Vysoká hladina v alkoholu zapříčinila to, že jsem i pár našim ibsttruktorům do očí vyčetla jak moc velkou nenávist jsem k nim chovala, jelikož nás bez slitování od rána do noci honili jak dostihový koně po lesích a po cestách a se vší tou těžkou bagáží na zádech... kolik nocí jsme kvůli nim probděli, když jsme kvůli bolavým zádům ani nemohli pořádně ležet a kolikrát při běhu jsme se museli kousat ne jen do jazyku, abychom doběhli ještě alespoň dalších 100 metrů, protože z kanad nám na patách věčně vznikaly puchýře. Jo, to vše a mnohem víc jsem vysypala na jednoho instruktora, který byl můj nejmíň oblíbený nadřízený a ke konci jsem uzraženě dodala ,,A víš ty co? Stejně jste nás ještě moc šetřili..."
S naprosto ledovým klidem na mě hleděl a nakonec s úsměvem přikývnul. Kolikrát jsem přijela domů a jediné za co se modlila bylo to, aby se jim něco přes víkend stalo a my se aspoň nemuseli vracet na kasárny. Kolikrát jsem měla tisíc chutí si jít stěžovat do vyšších pater, jak moc nás ty šmejdi šikanovali a užívali si tu moc. Ale po tom všem, teď když už stojím na samém konci, musím ač nerada přiznat, že jsme je vlastně měla moc ráda a to vše, co s náma dělali bylo vlastně dobře. Dokonce se i stydím, že jsem měla tu drzost vůbec pomýšlet na nějaké ty ohavnosti, které jsme jim plánovali provést a za všechny ty nadávky a urážky, které jsme do nich sypali, když už jsme byli na pokraji svých sil a nešlo pokračovat dál a oni nás přesto tlačili stále vpřed... Prostě opravdu to bylo potřeba a člověk to bohužel pochopí, až si tím projde.
Večer se odvíjel v divokém tempu a ještě divočejším duchu, až najednou hodiny na baru ukazovali půl páté ráno a při pohledu na taneční parket jsem si uvědomila, že jsem tam zůstala skoro sama. Hledala jsem někoho od nás z čety, s kým bych si ještě mohla přiťuknout nebo popovídat a znovu jsem narazila na našeho instruktora. Koukám tak na něj a pak si říkám, že by bylo fajn ho pozvat aspoň na panáka.
Seděli jsme na baru, popíjeli Morgana s kolou a bavili se snad úplně o všem, kromě práce. Té už jsem měla plný zuby, tu už jsem s nikým probírat nechtěla. Najednou se na mě zadívá a povídá ,,Víš o tom, že v uniformě jsi strašně škaredá ženská?". Uraženě jsem se napila. Tak ještě aby ne, když ženy v uniformách nesmí být ani namalovaný a vlasy musíme mít smotané v drdolu (prý kvůli sexuálnímu harašení, nebo tak něco...), no tak není divu, že ani pořádně nemůžu vypadat jako sexy buchta! :-D On pak ale pokračoval ,,Ale když tě teď vidím v civilu, tak jsi hrozně sexy ženská.". Začala jsem se smát. Je krásné, jak po pár panácích je každá ženská bohyně latexu :-D
Naše flirtování na baru se přesunulo na taneční parket kde konečně hrály i ploužáky a když už jsem teda mohla, no tak jsem si aspoň sáhla. Sakra musím uznat že záda a zadek měl perfektní. No nekecám! Asi je fajn mít chlapa co pravidelně cvičí, protože pak si osahávat ty svaly je přímo orgasmus pro moje dotykové senzory. Padplo pár francouzáků, pak pozvání na kafe za střízliva a v tom nejlepším už jsem radši odcházela na ubytko.
Přeci jen zneužít všeho jen díky alkoholu se mi moc nechtělo ten večer, nebo možná to byla ta poslední špetka úcty ve mě, kterou ještě nepřebila vodka. Odešla jsem na pokoj, naposledy zkontrolovala zprávy na telefon a fotky z onoho večera a šla si na hodinu lehnout.
Vstávali jsme po sedmé ráno a hned vyráželi směr domů. S tak skvělým a zároveň provinilým půocitem jsem domů snad ještě nikdy nejela. Pořád jsem si představovala jaký by to s ním mohlo být :-) ale to už se asi nikdy nedozvím. Možná i dobře pro oba.
Žádné komentáře:
Okomentovat