Oblak kouře

Ze včerejšího večera si moc nepamatuji. Popravdě, ani mi není moc dobře. Dostala jsem skvělý nápad, zajít si k večeru za holkama na bar, chvilku posedět a pokecat. Ovšem kdy už jsem odcházela a s kým, to už nevím. Moc alkoholu. Není divu, že dnes v práci sedím na židli křivě a snažím se předstírat, že tu ani nejsem...

Včerejší den nebyl ničím neobyčejný. Dopoledne jsem byla pozvána na schůzku, týkající se finanční gramotnosti a vzdělávacích kurzů na toto téma. Zlanařila mě k tomu Vlaďka, moc hodná holka. Celej rok o ní skoro nevím, ale vždy na podzim, kdy začínají podzimní společné vyjížďky na koních a Hubertovy jízdy se objeví a probereme během pár víkendů úplně vše! A máme na rok s drby zase vystaráno.

Přišla jsem do kavárny, rozhlédla se a sedla si k prvnímu volnému stolu a hezky do kouta. Nějak mám radši, když na mě vidí co nejméně lidí. Přišla jsem o něco dříve a stihla jsem si dát ještě čaj a dortík. Později dorazila Vlaďka a přivedla s sebou ještě někoho, kdo mi to měl vysvětlit jak to funguje. Zvedla jsem se od stolu, objala jsem Vlaďku a potom si potřásla rukou s jejím společníkem. Ano, další chlap na obzoru.

Stál naproti mě vysoký, sebejistý muž s jiskrou v očích. Měl na sobě docela drahý společenský oblek (jen jsem si všimla značky na saku, nic víc v tom nehledejte), byl dobře upravený a ve vlasech byly patrné místy šediny. To miluju. Navíc jeho parfém byl extází pro mé až přehnaně vybíravé čichové buňky.

Usedli jsme ke stolu a začal přednášet. Moc jsem neposlouchala, vůbec nechápu, co se mi snažil vysvětlit. Místo toho jsem měla téměř hodinový výhled na toho krasavce (jmenoval se Martin). Pořád jsem přemýšlela, jakej asi bude v posteli. Prstýnek na ruce ještě neměl, je vůbec zadaný? I když ani to by pro mě nebyla překážka. Postavu měl tak akorát, jeho kůže byla bledá a oči přímo magicky zelené. Takový odstín jsem u nikoho zatím neviděla. Opravdu nejvíc mě učarovaly ty jeho oči.

Mé kochání se a sexuální představy skončili v momentě, kdy se mne zeptal, zda do toho jdu. Do čeho jako? Zpanikařila jsem. Myslím, že jsem se i začervenala. Fakt nemám páru, o čem mi celou tu hodinu povídal. Trapas. Nebyl čas na hrdinství a vymlouvat se, že tomu nerozumím mi přišlo hloupé. Nakonec jsem to uhrála do autu tím, že si jeho nabídku potřebuji promyslet a že se mu ozvu. Bylo na něm vidět, že se mne opravdu bude chtít snažit všemi způsoby přesvědčit a tak mne ještě dalších pár minut ukecával a vyzdvihoval výhody onoho kurzu + získané finance. Bez šance, trvala jsem hrdě na svém a odložila si to až na příští měsíc.

Dopil kávu, rozloučil se s námi a odešel. S Vlaďkou jsme pak ještě chvíli seděly a debatovali. Podařilo se mi zjistit, že Martin je opravdu nezadaný (fuck yeah!) a taky o čem tady celou tu dobu kecal... Nabídka zajímavá, no i tak ještě popřemýšlím, přece jen - člověk by se měl pořád vzdělávat, takže proč ne. Vydržela jsem prosedět hodiny ve škole, zvládnu i jeden blbej kurz (ano, je jednodenní). To se dá přežít. Navíc Martinovo číslo uložené v mém mobilu je známka toho, že o něm možná ještě uslyšíte :-)