Následující víkend budu trávit ve škole. To jest nevýhoda vysokoškoláků studujících dálkově - na volné víkendy můžete rovnou zapomenout. Strašně ráda bych se pochlubila tím, že je to víkend plný pití s přáteli (resp. spolužáky) a roztoužených nocí, nicméně o tom si můžu nechat jen zdát. Můj studijní víkend trávím sama na pokoji s telefonem, tabletem, časopisy (lepší by bylo, kdybych napsala třeba učebnice) a hlavně kopou jídla. Nechápejte mě špatně, proti lidem nic nemám, ale prospívá mi být samotné. To jsem pak přes den i milá a komunikativní. Příliš mnoho času strávenými s lidmi u mě vyvolávají náhlé návaly agrese a trpkého sarkasmu...
Čím byl dnešní den zajímavý? Krom toho, že jsem si noc užívala v práci (a v náručí cizích mužů) se mi nad ránem v kapse od mikiny objevil i záhadný vzkaz od záhadného ctitele. Roztomilé malé psaníčko zakončené telefoním číslem tam zanechal někdo, kdo se ten večer očividně náhodou zatoulal k nám do baru na jedno či na dvě. Ach ta moje paměť... Ten večer se tam vystřídalo tolik lidí. Vůbec mě nenapadá, kdo by to mohl být a ani nevím, zda mám vůbec chuť mu napsat a očekávat od něj pozvání na drink. Na to mám jiné loutky. Nicméně můj malý úspěch v podobě psaníčka jsem dnes hrdě nasdílela panu Inženýrovi a takřka ihned jsme na toto téma rozjeli vášnivou debatu. A kdo je inženýr?
S inženýrem (jeho přezdívka) jsme se seznámili hodně let zpátky v jezdeckém areálu, kde chodím jezdit (teď už svého vlastního koníka). On v té době byl takový nevycválaný koloušek, který se právě začínal učit jezdeckému umění - nyní již mnohem zkušenější jezdec než jsem já. Ze začátku byl hodně plachý a pouhé Ahoj ode mě ho k smrti děsilo. Dát se s ním do řeči byl kolikrát nadlidský výkon. Líbilo se mi to. Byla to výzva a on mě (ne)přímo vyzýval k tomu ho pěkně ojet. Nesmělo se nic uspěchat, fakt to byl hroznej cíťa...
Takže jako slušná holka/kamarádka jsem přes fb navázala krátkou konverzaci na různá témata, hlavně teda škola a koně. Po pár týdnech jsme začali mezi sebou vtipkovat a chvilku na to už nebyl problém se bavit i osobně. Pak už to šlo vlastně samo. Každý týden jsme vymetali diskotéky (téměř obden) a po prokalené noci jsme vždy končili u mě. Neskočila jsem na něj hned první noc - jednak jsme byli dosti opilí a druhak jsem tak nějak čekala, že to bude on, kdo ,,vyjede" jako první. No nestalo se. Trvalo další týden, než jsem se neudržela a na tvrdo po něm skočila. Bylo to rychlý, ale krásný...
Strhla jsem ho na gauč a doslova z něj rvala všechno dolů. Nijak se nebránil, spíš jen s děsem sledoval co se děje (nebo byl možná tak opilý). Jelikož mé sexuální choutky jsou spíš drastické a plné násilí, vyjádřila jsem své uspokojení a city svými zuby a nehty. Skončil s doškrábanými zády a rýhy od nehtů na zádech. Nicméně na druhý den, když jsme se sešli byl přímo nadšený z toho, co jsme večer předtím dělali... Až teprve pár měsíců potom se mi svěřil, že to bylo vlastně jeho poprvé - to vysvětlovalo, proč jsem to všechno odedřela já.
No a shodou okolností on byl můj první, kterého jsem připravila o poctivost. Sex s mužem je super věc, ale ojet nezkušeného zajíčka, to je něco úplně jiného. Výhodou je, že když spolu zůstanete v kontaktu (sexuálním), vychováte si ho podle sebe. Teď je to jeden z mých nejlepších, se kterými spávám. Přesně ví, co a jak mám ráda a po čtyřech letech šukání se mnou už si ani nemusím říkat, jak to chci - teď naopak on určuje pravidla hry, což je fajn. Nikdy nevím, na co se mám těšit. Přezdívku inženýr si vysloužil díky tomu, že vejšku dokončil dříve než já (zatím jsem jen Bc.). Taky je jedinej chlap, kterej ví, že nespím jen s ním a ani mu to nevadí. On sám má holku, kterou podvádí se mnou a tenhle kamarádský vztah nám oběma vyhovuje. Nedokážu si představit být s ním ve vztahu nebo v manželství. Nic proti němu, je vtipný a starostlivý, vždy se zajímá o to jak se mám a na co zrovna myslím, dokonce za ním utíkám se přitulit a vybrečet, když zrovna všechny kolem sebe nenávidím. Ale tak nějak jsme se domluvili, že víc už ai chtít ani nemůžeme. Kolikrát sice připouštím, že s ním bych se měla dobře a nic by mi v životě už asi nechybělo, ale prostě to něco ve mě mi pořád říká ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat