Další víkend, který trávím v Praze. Nejedná se bohužel o žádnou velkou párty, nýbž jen o školu. Nicméně ruku na srdce, zimní semestr mám úspěšně za sebou a světe div se! Já všechny zkoušky zvládla hned na poprvé! No oujé, ne? Ani se tomu nechce věřit, že se s flákačky jako jsem já (lépe řečeno nezodpovědné bohémské flegmatické alkoholičky) nakonec vyklube i pilný student... fakt si teď nedělám prdel. Kdo by nevěřil, ukážu mu svoji žákovskou knížku. :-D
Mám ze sebe po dlouhé době docela dobrý pocit. Něco ve mě konečně dostalo rozum a začala jsem dohánět to, co jsem pár let zpátky házela za hlavu. Víc se teď věnuji studiu a zdokonalování sebe sama, v práci se opravdu snažím prorazit do popředí (což se mi daří), zase jsem oprášila angličtinu a opakuju si základy konverzace a gramatiky, abych se udržela ve formě, tak kromě pole dance ještě cvičím doma (hlavně se teda protahuju, protože jsem zjistila, že si nezvládnu ani dosáhnout na špičky... stěží na ty kolena. Trapas.). Když to takhle půjde dál, možná se do 3 let konečně dočkám povýšení, vysokoškolského titulu a na starý kolena třeba ještě udělám i provaz. Hehehe! Plán ja cip, že?
Můj boj o pana Božského jsem definitivně prohrála 26. února... Dopisy a vzkazy, které ode mě denně (jop, zase denně... i když jsem slíbila, že se na to vypisování už vykašlu a nebudu stíhačka...) dostával, se nakonec opravdu dočkaly svých odpovědí a vyslyšení mých proseb o odpověď. Strašně ráda bych řekla, že to byla scéna jak z romantickýho filmu, ale spíš to byla jen tragikomedie. Oprimista by řekl, že to mohl bejt i fejeton. O tom ještě budu do budoucna určitě psát podrobněji, protože tuhle kapitolu v sobě pořád nemám uzavřenou. Teda ne úplně. Nebo spíš jsem ji ani uzavírat nechtěla. Ale v pořádku, on ji uzavřel za mě.
A ke konci týdne, krom toho že ve zprávách už šíří paniku o tom, že už je koronavirus i v ČR, tak dokonce u nás už zase sněží...
Žádné komentáře:
Okomentovat