Tak jsem zase zpátky! Mnozí z Vás mi dokonce psali i maily, zda jsem třeba nespáchala sebevraždu nebo tak něco, když už jsem se tak dlouho neozvala. No, tak jak sami vidíte, tak zatím nespáchala a v budoucnu to ani neplánuju. Podle mě by se sebevraždou nic nevyřešilo, nehledě na to, že je na mě nyní vypsána hypotéka, která v případě sebevraždy bohužel nezaniká, nýbrž přechází na pozůstalé... Takže bych ve finále ještě našim velice znepříjemnila život. A to já nechci. V životě jsem zatím měla vždy jen jednu jedinou jistotu. Ať už se dostanu do sebevětších sr*ček, vždycky tu pro mě bude moje rodina. Nikdy to nebyl chlap. Ani alkohol...
Strašně ráda bych zde vyjádřila své naprosté pohoršení nad Valentýnem. Jak mnozí tvrdí, je to (nebo spíš má to být) svátek všech zamilovaných. Co je úsměvné? Zrovna včera jsem listovala svým novým diářem a zjistila, že hned další den (čili 15. února) je v kalendáři napsaný ,,Den osamělých". Wtf? To má být výsměch pro nás single? Paradoxně mě tenhle ,,den poté" ani moc neirituje. Spíš mě dráždí to, že tyhle významově protipólní dny slavíme hned po sobě... Ten, kdo je vymýšlel nebo zakomponoval takto do kalendáře byl jistě génius. Ironie. Ovšem jsem pyšná na holky, který na Valentýna slaví svůj ,,Den nezávislosti". To je aspoň gesto! Co slavím ten den já? Heh... zřejmě jen den deprese a úzkosti. Zatím jsem nenašla lepší oslavu 14. února než je láhev vína a sledování romantických filmů. U toho si aspoň skvěle pobrečím a představuju si, jaké to asi je někoho mít. No a onoho osudného večera se zrodil můj naprosto katastrofický plán.
Čert ví proč. Snad za to mohl litr vína v krvi, snad to bylo mým čirým zoufalstvím? No zkrátka a dobře - nesmyslnost č.1 - přidala jsem si zpátky do přátel na fb svýho bejvalýho... Ou shit! Ptáte se proč? Já sama nevím. Ten večer jsem měla skvělý nápad, že cca půl roku po našem absolutním krachu, pomluvách a vzájemné nenávisti, to zase dáme do kupy a stane se z nás páreček roku. Ty mé představy byly tak realistické, že jsem tomu snad i věřila, že si napíšeme pár zamilovaných vět a pak si hned vlítnem do náruče. Nebo do postele, výsledek by byl stejnej.
No, ono to ovšem mělo trochu jiný, (ne)předvídatelný scénář. Jako jo, pan Božský si mě ihned přidal zpatky do přátel, jako by se nic nedělo. Po sjetí celé jeho facebookové zdi ovšem moje růžové brýle dosti zčernaly. Tak kupříkladu naše fotky z dovolené (kde mi mimo jiné dal košem). Než jsem si ho definitivně zablokovala se slovy, že už ho nikdy v životě nechci vidět a ať zhyne v pekle (nebo něco podobně romantickýho), pořád tam měl fotky nás - jak spolu stojíme na pláži, jak se líbáme v přístavu, jak spolu jdeme ruku v ruce historickým centrem... a ono ejhle? Tak ty už tam nejsou. Jako asi se nedivím, tohle po rozchodu dělá asi každej, že si minulost maže. Ale pochopte mé ego - fakt mě to naštvalo!
Další nemilá zprávička - už zase randí s jinou roštěnkou. Zatím to asi nebude tak horký, nicméně tak tomu nebylo ani s náma, když jsem ho do poslední chvíle (předtím, než jsme spolu tedy oficiálně začali souložit) hejtovala a posílala k šípku, že my dva nebudeme nikdy víc, než kamarádi. Co čert nechtěl, stejně se stalo. Takže nesmyslnost č. 2 - psát mu romantický vzkazíky o tom, že se mi stýská, i když mezitím on zřejmě někde vrká (nebo už dokonce ojíždí) na jinou. Jestli tohle není čiré moje zoufalství, pak už vážně nevím.
No a samozřejmě teď hořká dávka reality. Sice je pravda, že moje zamilovaný romány mu neustále vyzvání na messengeru (a že jsem s tím vypisováním vlastně skoro nikdy nepřestala), ovšem jeho chování zůstalo stejné jako tehdy. Pouze přečtené zprávy bez odpovědi. Čas od času mě v práci zastaví jeho bratránek a nenápadně se zmíní o tom, že se doslechl, že mu zase vypisuju. Nezapírám, přiznávám to. Následuje proslov do duše, ať to konečně nechám být a jdu si hledat štěstí jinam. Nicméně ani zmínka o tom, že by měl Božský vztah či snad něco takovýho vůbec plánoval. No, bohužel ani zmínka o tom, že by se třeba někdy ON zmínil o MĚ...
Ruku na srdce, každej, kdo si tohle právě čte se teď zákonitě musí chytat za hlavu. Když jsem si to po sobě teď četla já, taky si můžu hlavu ukroutit. Kdy se sakra stalo, že se ze mě stala taková zoufalka? Ano, já vím kdy. Od rozchodu s panem Božským uteklo opravdu hodně času, ale ne zase tolik. Doba, kdy ve mě vřel vztek a měla jsem tisích chutí ho prostě zkopat a vymlátit mu zuby pomalu ale jistě polevila. Jak známo (nebo spíš, jak o tom píše Petr Cassanova), nenávist je pouze jiným projevem lásky. A je pravda, že já jsem do toho s Božským spadla po hlavě a ještě v počátcích to náhle a až moc rychle skončilo. Prostě takovej ,,fofrvztah", u kterého si vlastně ani nejste jistí, co se to sakra stalo a zda to vztah vůbec byl...
Je sice pravda, že Božský to vzal až nechutně s klidem a troufám si trdit, že kvůli tomu snad ani nijak nestresoval. Bojím se, že spíš ani vůbec nic necítil. Že tyhle pocity - opuštění, kopačky, pocity úzkosti, lítost, nehorázný stesk po něm,... že tohle všechno jsem zase prožívala jen a pouze já. A doteď pořád toužím po tom zjistit proč (to neprožíval a proč se to vlastně stalo).
Prostě od té doby (někdy koncem tohoto roku), kdy ze mě vyprchala poslední dávka vzteku, nastala ta druhá fáze - lítost. Začala jsem si připouštět, že ať se tam stalo tehdá cokoliv, nesu za to plnou zodpovědnost. Dokonce jsem se i v jednom ze svých neuvěřitelně dlouhých vzkazů na messengeru omluvila - za sebe, za všechno! Napsala jsem mu, že mě to moc mrzí (i když jsem tehdy paradoxně vůbec nechápala proč, ale sakra, fakt jsem ze sebe byla schopná vypotit cokoliv, jen aby se zase vrátil). Taky nějaký kecy okolo, že když mi dá ještě šanci, tak už budu opravdu hodná holka a podobný slaďárny. No... jako hřeje mě u srdíčka, že si to aspoň přečetl. Nebo zobrazil.
Je pravda, že vypisovat mu skoro denně ho musí děsně štvát (protože třeba mě by to děsně štvalo). Nicméně jsem si řekla, že se to opravdu pokusím omezit a snažit se mu moc nepřipomínat. Protože momentálně si koleduju maximálně o to, že se mu zhnusím už nadobro. A tentokrát to bude on, kdo mi dá blokaci na Facebooku.
Žádné komentáře:
Okomentovat