Kéž bych někdy měla ten dar vidět do budoucna. Nebo aspoň měla nějaké to tušení o tom, co se bude dít s mým životem vlastně dál. Žít v přítomnosti je nádherné. Nevědět, co se stane za hodinu či snad další den je svým způsobem asi štěstí, i když kolikrát bych si přála vědět, co se stane, abych daným situacím mohla předejít a zabránit tak zbytečnému chaosu. Kolikrát se proklínám a dala bych cokoliv na světě, abych mohla vrátit čas byť o jediný den... ale tuhle schopnost nemám. Budiž to pro mne tedy jen dalším ponaučením.
O čem že je zas řeč? Heh, nevím jak to napsat. Hold Lolita je opět nezadaná. Tadá! Co se sakra stalo? Já nevím. Kdy se to stalo? No budou to necelé dva týdny.
S mým panem Božským (jak jsem si jej dovolila nazvat, jelikož odpovídal popisu i vzhledu mého vysněného muže... a možný byl i trochu podobný na toho herce ze Sexu ve městě) jsme dostali šílený nápad, že spolu pojedeme na dovolenou k moři. Já osobně už u moře nebyla minimálně 5 let a ta představa, že se budeme po nocích procházet ruku v ruce po pláži, sledovat západ slunce a vášnivě se líbat kdykoliv a kdekoliv - mě prostě strhla jako proud. Bylo to takové To, co mě nakoplo se do toho vrhnout, ať to stojí cokoliv.
V práci jsem ze dne na den změnila plány i svoje rozpisy dovolené (šéf mě ten den k smrti miloval), zbalila si jen pár nejdůležitějších věcí, nakoupila plnou tašku jídla a byla jsem připravená prožít svůj vysněný sen, svoji první romantickou dovolenou. Líbánky byly oproti mým představám v hlavě úplné nic!
No a bylo to tady! Den D! Konečně jsme seděli namačkaní v autě (zapoměla jsem zmínit, že s námi jel i jeho bratr se svojí přítelkyní a její nejlepší kamarádka s mladší ségrou - čili nás jelo 6) a jedeme směr nádherné Chorvatsko. Nemohla jsem dospat. Jaké štěstí, že jsme jeli v noci a ráno už mne čekal nádherná pohled na vzdálené moře. Mohlo být tak 8 ráno, když nás ubytovali v naší vilce. Vybrala jsem nám tu nejromantičtější (s vlastní koupelnou), vyházela věci do skříně, hodila na sebe plavky a už jsem běžela jak malá holka, směr pláž! Sakra jak dlouho sem necítila ten slaný mořský vzduch. Skočila jsem tam skoro po hlavě a začala se čvachtat. Už mi nic nechybělo. en moje milovaná polovička, která vzala jako první útokem plážový bar.
První 3 dny se zdály býti poklidné, romantické, s jemným nádechem erotiky. Nicméně i tak mi něco pořád chybělo. Nutno poznamenat, že každý večer jsem svého milého úpěnlivě prosila, aby se mnou šel k moři. Odmítal. Přes den na výletech se u všech památek fotil radši sám, až teprve zaznamenal můj nechápavý a celkem i podrážděný pohled, věnoval mi jednu fotku u přístavu a druhou před naší vilkou. Jak šlechetné...
Onen osudný večer jsem seděla sama u bazénu (který byl součástí té naší vily) a smutně hleděla na azurové nebe. Vzduch (ač už bylo září) stále voněl létem, zábavou a koktejly v kokosu, bohužel tak nějak ten zbytek byl podivně zahořklý. Pan Božský se mi moc nevěnoval. Při prohlídkách města a památek jsem se musela doprošovat držení za ruku a objetí vždy přicházelo jen z mé strany, nikoliv z té jeho. Pozvání na romantickou procházku nebo sex na pláži nepadlo za tu dobu ani jednou... sakra, něco bylo hodně špatně.
Po hodině přemýšlení a civění na nebe mě přivedl zpátky do reality rychlý dotek. Mladší ségra nejlepší kamarádky, která byla přítelkyně bratra pana Božského do mě drcla a oznámila mi, že naše mužská část výpravy se potichu vytratila do města. Bez akéhokoliv slova a bez povšimnutí. To jako vážně? Se mnou mna rande nejde, ale s bratrem jo? Bylo mi do pláče, ale zavčas jsem zarazila obličej do osušky. Pak holky dostaly nápad, že když nám mužové odešli, tak my taky půjdeme zakalit. A víš co? Jo! Prostě půjdeme a uděláme si dámskou jízdu!
Takže běhěm chvíle jsem na sebe hodila své nejhezčí šaty, které jsem si tedy schovávala na speciální příležitost a to sice na tu romantickou noční procházku, ale čert to vem! Hold jsem si je vzala dnes večer na dámskou jízdu. Došli jsme k přístavu a zastavily u prvního baru, kde nabízeli vodní dýmku. Shishu prostě miluju a není nic lepšího, než si pokuřovat a u toho ještě koukat na západ slunce a klidné moře. Objednala jsem holkám (i sobě mojito) a párty začala. Nic děsivého, nic divokého, vše v poklidném a přátelském duchu. Po třech hodinách a třetí rundě drinků na nás mával mladý čišník, že už zavírají. Aby ne, když už bylo po půlnoci. Nicméně holkám se moc domů nechtělo a tak mě lanařily ještě na nějakou diskotéku. Oke, proč ne?
Čišník se nám ochotně nabídl, že nás vezme na super dízu. Tak jo! Dovedl nás na pláž k plážovému baru, kde krom mladého zamilovaného párečku italů nikdo jiný neseděl a hudba hrála pouze z malého přenosného repráčku. To si snad děláš srandu, ne? Moje nadšení docela opadlo nehledě na to, že už jsem byla tak akorát zralá na postel.
Mé fantazírování najednou přerušil křik. Ohlédla jsem se co se děje. Ten čišník nám poručil další mojito a navíc si zavolal na pomoc dva další kamarády, kteří se s námi chtěli ochotně bavit a tancovat. Asi nemám nic proti. Hned po minutě už jsem ovšem seděla zhrzená a uražená v koutě, protože těm prasákům nešlo o nic jinýho, než o to si nás osahat a pokud možno hned někdě ojet. Díky nechci! Kvůli tomu nepotřebuju jezdit k moři... Jakmile sáhli na tu nejmladší (které bylo mimochodem 16), párty okamžitě skončila. Pánové ode mě a od její starší ségry dostali pěstí a už jsme se motali v poklidu a s posměšky zpátky k vile. Dala jsem před spaním ještě rychlou sprchu, přitulila se k panu Božskému, který už tvrdě spal a usnula jsem taky.
To ráno mne čekalo velmi nemilé překvapení v podobě naprostého opovržení a totální ignorace od mého milého. Nestála jsem mu ani za pozdrav. Zbytek dovolené už se mnou nepromluvil jediné slovo, ba co víc? Už jsme spolu ani neleželi v jedné posteli. Pořád jsem za ním chodila a ptala se proč? Co se stalo? CO jsem provedla? Odpověď jsem nedostala. DOdnes nevím, co se stalo a proč se se mnou přestal bavit. Zbytek dovolené jsem strávila sama. Ostatní jezdilinspolečně po výletech, no já se sama procházela po okraji moře. Noci jsem probrečela, dny jsem procházela město a nebo proležela na pláži a proplavala v moři. Jako bych sama sobě zaplatila melancholickou dovolenou. Sama jsem si zaplatila pár atrakcí, pronajala si lehátko pod palmami, přečetla si dobrou knihu a akorát večer se vracela do společné ,,ubytovny" se najíst a někde složit hlavu.
Tak nějak se mi zdá, že každé léto se u mě zákonitě musí něco podělat. Minulé léto jsem měla děsivý zážitek s Mattem, kdy mne nechal samotnou uprostřed cizího města s úplně cizími lidmi bez mobilu a peněženky, no a letos pro změnu mě nechal pan Božský, aniž by k tomu měl nějaký důvod. On ho možná měl, ale neřekl mi ho.
Žádné komentáře:
Okomentovat