Dřív, než se opět navrátím do své nekončící utopie - všem se omlouvám za dlouhou odmlku. Asi to bylo trochu potřeba. Jednak se můj kolotoč života roztočil až nečekaně rychle a druhak jsem z toho všeho zatím nestihla vystřízlivět. No ve zkratce - můj život konečně nabral správný směr a blýská se na krásné časy... co se týče kariéry.
Můj milostný život je jako moje zbrusu nové, naleštěné Audi... Já nemám Audi. S Mattem to je jak na houpačce. Je to už ohraná deska tady jen zoufale plakat a čekat, že se něco zlepší, nicméně celý květen byl ve znamení nehynoucí lásky a onoho vysvěného vztahu s panem Dokonalým. Jak jsem psala svůj poslední článek na blogu - bylo to jako ten nejkrásnější začátek. Můj princ se ke mě konečně přiřítil, skolil sedmihlavou saň a na svém nádherném oři si mne odvážel do západu slunce. Kdybych měla podrobně popsat v tomto článku vše, co nastalo za zvraty začátkem června a jak divoký byl červenec, rovnou bych mohla vydat knihu. Ta kniha by nesla název ,,To nechceš!"...
Takže jsem se radši rozhodla to sjet v klidu a všechno hezky popořadě. Prolínat přítomnost s minulostí a nějak vás uvést do děje, do těch chybějících stránek příběhu. Protože ta nejlepší terapie pro mne bude asi má vlastní zpověď.
Začátek června se odvíjel v romantickém duchu. Bylo mi zase 15 a zase jsem byla ta šíleně zamilovaná školačka. S Mattem jsme si byli tak blízcí, jako ještě nikdy předtím. Byl tak pozorný, tak milý, tak romantický... Nemohla jsem chtít víc. Nechtěla jsem víc. Užívala jsem si každé hodiny strávené s ním. Vzduchem se šířila letní nálada a prázdniny pomalu ale jistě klepaly na dveře. Navíc se blížilo i jedno důležité datum a to sice datum mého pohovoru k mé vysněné práci, tak jsem se snažila připravit co nejlépe to šlo. Dokonce i moje máma si zpříjemnila život a pořídila si psa, po kterém už pár let toužila, jenže dokud jsme nebydleli v domě, nebylo to možné. Takže nám vlastně přibyl i nový člen rodiny! :-) Jmenuje se Max a je to milouš.
Každý druhý víkend jsem si naplánovala na baru volno, abych mohla dojíždet za Mattem nebo on za mnou. Vše skvěle vycházelo. Nejradši bych s ním byla denně, nicméně mé rozumnější já mi naštěstí vždy dalo pětsí do břicha a tak jsem mu nechávala i nějaký čas na ,,oddych ode mě" :-D Dokonalé! Navíc jsme opět s panem D. měli nabitý kalendář a objížděli jsme vystoupení po celé ČR, takže to bylo výhodné i pro mě, protože všechno do sebe časově přímo luxusně zapadalo. Přes týden jsem měla nabitý program nebo jsem dřela na baru jak šroub a jednou za 14 dní se mi dostávalo nádherného a zaslouženého odpočinku s mým milovaným. Byli jsme na fesťáku, byli jsme na koupališti, vzal mě do kina i na procházku, koupila jsem mu mikinu Assassin Creed (a je mega boží!), takže jo, zvládli jsme toho moc. Jenže Matt se začal měnit k nepoznání, ale já jsem to neviděla.
Asi první varovné známky bylo jeho chování k Maxovi (ke štěněti). Neznámo proč na něj byl po příjezdu k nám surový. Nepohladil ho, nemluvil na něj pěkně, naopak ho spíš přehlížel, okřikoval a odstrkoval. Jako jo, párkrát u piva do větru prohodil, že má radši kočky (a já ho nesoudím, já zas kočky nesnáším :-D ), ale to neznamená, že to bude dávat až takto najevo, ne? Jako naštěstí nedošlo na bití, ani na nic podobného, no nicméně už tak to bylo docela divný. Nicméně jsem mlčela.
Poslední červnový týden (začátkem července) jsem v práci vychytala směny na celý týden. Na celý zasraný týden i s víkendem! Jedna holčina odpadla na chřipku, druhá si odjela k moři a třetí neměla hlídání pro své ratolesti. Šéf se ten den přede mnou nakrucoval snad ještě víc než já, když jsem kdysi tančívala u tyče. No musela jsem to vzít. A peníze se na začátek prázdnin fakt hodí. Doteď si to živě pamatuju. V 9 ráno do práce, ve 3 ráno domů a takhle pořád dokola po sobě jdoucích 7 dní. Nejdelší týden v mým barmanským životě. Místo krve mi v žilách koloval Red Bull. Jediné, co mě drželo při vědomí (kromě Red Bullu) bylo dopisování s Mattem. Jenže to koncem týdne jaksi utichalo a mě bylo čím dál hůř. Už jsem počítala hodiny do odjezdu za ním. Po nocích jsem mu psala romány o tom, jak krásně si ho vychutnám v posteli... alepoň na deset způsobů. Něžně, drsně, v koupelně, v kuchyni, na zemi, v autě... moje hlava šílela a moje sexuální představy nebyly nikdy intenzivnější! Jenže to vše končívalo pouze potvrzením o přečtení. A odpovědí se mi nedostávalo...
Byla jsem nešťastná. Cítila jsem se provinile a nevěděla jsem proč. Asi jsem to přehnala. Možná jsem mu psala moc? Nebo málo?! Nevím kde byla chyba, ale hledala jsem ji především u sebe. Kdybych jen tušila, co mi přinese červenec.
Žádné komentáře:
Okomentovat