Tak mám za sebou první strávený den ve škole. Popravdě, jsem z něj docela i nadšená. Ten pocit, že mi zase začnou jisté povinnosti je k nezaplacení. Ztrácím tak možnost myslet na pičoviny, kterých mám poslední dobou plnou hlavu... Určitě mi to studium zase trochu pomůže se víc soustředit sama na sebe. Snad už to tentorát nezvořu. Zatím ve mě pořád bují to začátečnické nadšení z něčeho nového. Uvidíme v prosinci, zda mě to nadšení přešlo nebo ne...
Poslední dobou jsem vážně na zabití. Říká mi to snad každý, kdo mě zná. Včera jsem šla po ulici s nákupem a naproti mě šel mladý pár, zavěšení v sobě a nevnímali snad nikoho a nic kolem sebe. Přímo bylo vidět, jak kolem nich poletují srdíčka. Musela jsem od nich odvrátit zrak a na chvíli se zastavit. Regulerně jsem se rozbrečela. Kvůli takové prkotině.
Dnešní deštivý den mi sice na náladě nepřilepšil, nicméně ani mi neuškodilo se procházet v dešti. A navíc jsem plná nových a skvělých prvních dojmů z mé nové školy. Plán na dnešní večer jsem zatím nechala otevřený. Napadlo mě si doma udělat první úkoly zadané od kantorů, ale pak vyhrál nápad zajít si na vodárku a pořádně se vydýmit... ach ano, po ničem jiném teď netoužím.
Málem bych zapoměla, ve škole jsem po dlouhé době opět potkala pana L. Naštěstí už i on vystřízlivěl (tedy přišlo mi to tak) z toho mě neustále někde uhánět s janým cílem si sprostě vrznout, takže se s ním dalo i normálně konverzovat. Moc jsme si toho neřekli, možná jen to, kdo a jakým stylem povýšil nebo si polepšil v práci. Samozřejmě jsem se nezapoměla pochlubit svým novým (lépe řečeno kompletně zničeným a vybydleným) bytečkem. Snad bude dost peněz, abych to brzy mohla dát celé zase do novoty a mohla jsem konečně i žít jako člověk. Hehe. Jo, mám hodně plánů, které chci ještě do konce roku stihnout, tak snad se mi to vše podaří. Někde už to svoje štěstí musím začít budovat.
