Na balíku slámy

Nedělní odpoledne jsem si opravdu užila. Venku bylo nádherně a sluníčko přímo vybízelo k tomu, abych vyběhla ven. Sbalila jsem si pár věcí do baťůžku a vydala se ke koním. Té mojí hatatitle už jsem to dlužila. Navíc jsem potřebovala si pořádně pročistit hlavu od všech mých starostí. A můj kůň je ten nejlepší terapeut.

Přijela jsem na stáj, převlékla se do jezdeckých věcí a šla jsem ji opečovávat. Přeci jen po zimě všechen ten prach a nevyčesaná zimní srst tomu koni hodně vadí. A navíc to vypadá přímo katastroficky. Vzala jsem ji hezky hadicí a osprchovala ji od hlavy až po ocas. Chudina jen se zavřenýma očima a sklopenýma ušima stála a držela jako hluchý dveře. Bylo vidět, že ta sprcha už opravdu byla potřeba. Po důkladném osprchování jsem jí ještě pro jistotu vydrhla kopřivovým šamponem. Ach ta krásná vůně! No vydrží jí to max. den, než se mi zase někde zválí... Mrcha jedna nevděčná :-D

Jakmile jsme měli po sprše (ano, když se otřepala, tak zvládla osprchovat i mě...), šli jsme na louku za areál. Pustila jsem ji z vodítka a lehla si do vysoké trávy. Sluníčko do nás pražilo vší silou a za necelou hodinku jsem obě dvě již byly suché. Jelikož tam na mě nikdo neviděl, tak jsem si na chvíli sundala tričko a následně i podprsenku. Takovou příležitost k opalování jen tak mít nebudu. Věčně mám moc práce. Zavřela jsem oči a zasnila se. Tak skvělý odpočinkový den už jsem dlouho neměla...

Myslím, že se mi povedlo i na chvilku usnout. Probudil mě až dosti známý hlas člověka, který na mne odněkud mluvil. Rychle jsem se v panice zvedla a hledala odhozené tričko. Pak jsem uviděla inženýra, jak sedí na koni a směje se. Hodila jsem na něj úšklebek a znovu si lehla na zem. Konkrétně on už moje holky viděl, takže mě to nijak netrápilo, že mě vidí svlečenou do půl těla.

,,Jedu ven, přidáš se?" zeptal se mě po chvilce.

,,Nevím, jestli se mi chce. Zrovna si dopřávám dávku vitamínu D." odsekla jsem.

Po dlouhém přemlouvání jsem nakonec souhlasila, že s ním pojedu ven. Zvedla jsem se ze země, oblékla si triko a vyskočila na koně. Byla jsem líná si ji jít nasedlat, takže jsem jela jen tak. Ta procházka byla super. Povídali jsme si úplně o všem, hodně jsme se u toho smáli a samozřejmě došlo i na dvojsmyslné narážky. Což se vlastně dalo čekat...

Projížděli jsme polní cestou a míjeli stoh balíků slámy. Inženýr měl super nápad, že prý na chvilku zastavíme. Chvilku jsme klábosili, já mezitím seskočila z koně a začala jsem šplhat na ty balíky. Jako malá holka. Skákala jsem z jednoho na druhý a neznámo proč mi to dělal obrovskou radost. Bohužel inženýr nechápal mé nadšení a jen tak udiveně stál a držel si koně. Chvíli jsem ho provokovala a pak za mnou nakonec vylezl. Pár minut jsme tam jen tak stáli a mlčky na sebe hleděli. Pak mě chytil za ramena a začal mě líbat.

Nechala jsem se svést. Pomalu mě položil na slámu a opatrně mi rozepínal kalhoty. Jen jsem se usmívala a mlčela. Proti slunci jsem mu ani neviděla do obličeje. Celou mne svlékl, pak já jeho. Úplně jsem cítila, jak se jeho tělo chvěje. Jen těžce oddychoval. Naposledy jsme si spolu uživali minulé léto. Už je to dlouho, co jsem ho neviděla. A ještě déle, co jsme spolu naposledy spali. Těšil mne pocit, že jen s těží bojuje sám se sebou s snaží se vydržet co nejdéle. Na té slámě jsme se milovali skoro hodinu. Bylo to vášnivé a zároveň krásné. Po dlouhé době konečně zase nespoutaná a nenucená soulož. Když se nad tím zpětně zamyslím, je docela zázrak, že nám ty koně neodešli. Neměli jsme je ani nikde přivázaný. Jen tam stáli a spásali trávu okolo.

Pomalu jsem se zvedla a pozorně se rozhlížela, jestli v okolí opravdu nikdo není. Publikum jsem fakt nepotřebovala. Nikde nikdo. Otočila jsem se na inženýra a jen na něj šibalsky zamrkala. Pak jsem se začala oblékat. Nevím, zda ho k tomu dohnalo jeho svědomí nebo k tomu měl nějaký důvod, ale až potom se mi přiznal, že už je zase zadaný. Nevěřícně jsem na něj pohlédla. Můj problém to vlastně není, i když nerada spávám se zadanými muži. Mají pak tendeci mi vyčítat jejich krach ve vztahu. Přičemž já je k ničemu vlastně nenutím. Jsou to oni, kdo napíše jako první.

Završila jsem tuto konverzaci větou, že vztah je čistě jeho problém. Akorát ať mi potom nevyčítá, že sám má výčitky svědomí. Pousmál se a odpověděl, že dokud se tohle naše malé tajemství nikdo nedozví, bude to v pohodě. Super. Opět jsem něčí milenka. Docela by mě zajímalo, za jakým účelem muži záměrně vyhledávají nevěru? Pokud vím, inženýr si na svou přítelkyni nikdy nestěžoval (hlavně mi o ní předtím ani neřekl). Možná za účelem zpestření všedních dnů nebo z důvodu nedostatečného uspokojení. Fakt netuším, já sama tytpotřeby nikdy neměla... jen lechtivé myšlenky, jaký by to asi s dotyčným bylo a to se přece může ;-)

Přijeli jsme zpátky na stáj a oba se tvářili, jako bychom se skoro vůbec neznali. Zavedla jsem kobču do boxu, převlékla se do normálního oblečení, jen ve dveřích prohodila ,,ahoj" na rozloučenou a odjela domů. Když teda inkognito, tak se vším všudy.

Ten večer mi inženýr až přehaně moc vypisoval a snažil se domluvit si další nenápadnou schůzku a nejlépe u něj doma. Nejevila jsem zájem se znovu sejít. Nechám ho pár dnů hezky podusit. Ne, že bych proto měla důvod... jen jsem prostě mrcha. Pak mu možná znova napíšu nebo se od něj nechám znovu ukecat.