Další víkend za mnou. Čas poslední dobou letí až moc rychle. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem se naposled na chvíli zastavila a nechala myšlenky i věci jen tak plynout. Zase sedím sama v pokoji plná smíšených pocitů a mužského spermatu. Je mi zle. V hloubi duše jsem rozpolcená a nemám sebemenší chuť cokoliv dělat. Na alkohol od soboty radši nehledím a muže aktivně pálkuju od dveří. Potřebuji být chvíli sama se sebou.
Tento víkend jsem strávila cestováním. V pátek jsem jela na krátký výlet kvůli škole do Prahy a pak zase zpátky domů. Bylo to fajn. V sobotu kolem čtvrté ráno jsem utíkala znovu na nádraží, tentokrát jsem jela za Mattem. No a v neděli pak zase od Matta zpátky domů. Z toho všeho cestování jsem příjemně unavená, nehledně na to, že celou naši republiku (i kus té sousední) jsem viděla jen z okénka vlaku a k tomu snobsky přikusovala croissant s nutelou a popíjela latté.
Sobota se celá odehrávala opět ve znamení sexuálník choutek. Docela jsem si našla oblibu v poutech a v roubíku, používání bičů a ostatních erotických hraček zatím vyzkoušet netoužím... znovu fakt ne!
Sobotní večer jsme pak proseděli v klubu a oslavovali ve velkém. Matt slavil narozeniny. Chtěla jsem si u něj trochu přilepšit a tak jsem si od své dobré kamarádky nechala upéct nádherný dort ve tvaru slzy (chtěla jsem srdce, ale to by bylo moc kýčovité). Sakra, ať mi nikdo netvrdí, že když se vyučím cukrářkou a budu mít v ruce jen výuční list, že se nebudu mít v životě dobře. Ten dort od ní bylo mistrovské dílo! Taky jsem jí za něj dobře zaplatila. Troufám si říci, že Matt byl s mým dárkem spokojen a celý ten dort jsme tak nějak snědli... i když ne, všichni lidi v tom klubu ho snědli. Koloval na baru tam a zpátky, dokud bylo co ukrajovat.
Následovalo hodně alkoholu. Vůbec jsem se nešetřila. Pila jsem víno, pivo, vodku, prostě všechno co mi kdo poručil. A bylo to znát. Po půlnoci už jsem byla pod obraz Boží. Nicméně vše z té noci si moc dobře pamatuju. Ani nevím, zda za to mohl alkohol nebo blbá shoda náhod, že se mi pod ruky dostal Mattův telefon. Ani by nevzbudil můj zájem, kdyby se na displeji neobjevila ikonka messengeru a na ní sličná brunetka. Zvědavost a dvě promile v krvi mi nedaly a musela jsem se podívat víc. Co jsem si početla mě v ten moment srazilo z barové stoličky na zem. Uhrála jsem to na opilost a s hihňáním se nenápadně odplížila na záchod, abych si to mohla přečíst ještě jednou a hezky v soukromí beze svědků.
,,Promiň, rád bych si s tebou psal, ale Lola je nasraná, když si chci psát s tebou." byla zpráva od Matta.
,,Ach jo. Kdy že to jede pryč?" zeptala se neznámá bruneta.
,,Už zítra, zatím se měj."
Hodila jsem telefonem o stěnu. Div, že se nerozbil. Výhodou stavu opilosti je to, že v momentě je z Vás naprostý génius, pokud ne přímo Einstein a nad vším hrozně moc přemýšlíte - přímo spřádáte plány, dopředu si představujete konverzace s obviněným a tak celkově všechno hned vyřešíte... ve své hlavě. Jen abyste rozuměli, ta konverzace byla mnohem delší a mnohem dramatičtější, včetně přeposílání nahých fotek, smajlíků se srdíčkama a zamilovaných GIFů. Potěšující okolnost? Mám větší kozy než ona! :-)
Nicméně můj duhovej svět se rázem zhroutil. Alkohol tomu navíc přidal přebytečný příliv (spíše přeliv) emocí. Nedokázala jsem pochopit jednu prostou otázku. Proč? V tichosti a již bez nálady jsem se vrátila zpět mezi ostatní. Telefon jsem nenápadně položila zpět na stůl. Ten večer už byl kompletně v háji a nic krom alkoholu se nejevilo, jako rozumné řešení. Ztrestala jsem ještě jednu láhev vína. Pak už se mi podlamovaly kolena a bylo na čase jet k Mattovi domů.
Po příchodu k němu jsem utekla do koupelny, pustila na plno sprchu a začala brečet. Nějak to nešlo jinak vyřešit. Navíc nikdo nepojal podezření, že bych mohla naříkat. Umyla jsem si obličej studenou vodou, rozpustila si vlasy a šla si lehnout. Matt už na mě v posteli čekal a tvářil se, jako by se nic nedělo. Taky že se nic nedělo, já mu totiž neřekla ani nijak nenaznačila, že o té konverzaci vím. Nicméně na protest jsem se k němu otočila zády a neřekla jediné slovo. Nemělo to žádný efekt, i tak s klidem usnul.
Ráno jsem se vzbudila s ještě horší náladou. Dva litry vína z předešlého večera se mi usídlily v hlavě a odmítali odejít. Navíc jsem před očima viděla onu konverzaci a pořád se nutila nad tím přemýšlet. Nějak mi to celé nesedělo. Je sice pravda, že když už se trmácím za Mattem takovou dálku, tak i přesto více pozornosti věnuje svému telefonu, než mě... to je pravda, nepopírám že jsem ho jednou i výslovně poprosila, aby ho dal na chvíli stranou. To tedy měl být ten jeho argument, že nejsem ráda, že té holce píše? Sakra! Já doteď žila v domnění, že píše svým kamarádům... nebo mamince :-) No, čert to vem, tak píše i jiným slečnám. A ten argument, že už pojedu? Už zítra?! Říct mi to upřímně do očí, nezlobila bych se. Ušetřila bych pytel peněz za to cestování. Místo toho mi bulíkuje, jak moc rád mě vidí a že si nepřeje, abych odjížděla.
Chlapi byli, jsou a budou sráči. To se hold nezmění. Nicméně jsem si myslela, že když už se jim hnusí být s jednou ženou a touží po jiné, není od věci té stávající něco naznačovat. Stačilo by prosté: Jdi pryč! Nemám čas! Dej mi pokoj! Dnes nemůžu,... Toho se od Matta asi nedočkám. Nebo jednou možná ano, ale ne teď. Zatím jsem usoudila, že buďto si ze mě opravdu dělá jen odstavný pruh na dálnici a v mezičase svádí sličnou brunetku a nebo si s ní jen nezávazně dopisuje a při zdlouhavě nudné konverzaci se odvolává na mě. Ne, to si fakt moc fandím, jasně že první varianta je realita. Jak jsem na tom teď? No pořád jsem mu neřekla, ani nijak moc nedala najevo, že to vím. Trochu se stydím, že jsem se snížila k tomu mu lézt do telefonu. To ne já, za to může alkohol :-) Ještě štěstí, že další víkend strávím zase ve škole. Mám 14 dní na to se rozhodnout, co dál a zda vůbec nějaké dál ještě bude.
